1. Lovecky den – Sobota 24. Zari.

Prijizdime do Kiniwabi – loveckeho kempu. Rychle se seznamime s majiteli a protoze uz jsou dve hodiny odpoledne, je nejvyssi cas vyrazit na lov. Nas pruvodce naseda do sveho pickupu s privesem, na kterem ma tereni ctyrkolku. My skaceme do nasi Montany, u kterere vyrobci planovali setkani s terenem pouze spoza okna v narodnim parku. Jeste mu stacim rict, ze Ondra lovi puskou a ja kusi. Zamysli se a ze vi o vybornych mistech pro nas oba. Vyrazime po silnici a po nekolika kilometrech sjizdime na lesni sotolinovou cestu. Neni to tak spatne jak jsem cekal a Montana lehky teren zvlada v pohode. Po kratke ceste mezi stromy prijizdime do nepouzivane sterkovny. Pruvodce zastavuje a ja se rozhlizim po nejakem posedu. Chlapik vystoupi z auta a zazubi se nan nas. V uchu ma indianskou nausnici a za pasem nuz velikosti srovnatelny s macetou. Dojde dozadu k voziku a sjizdi dolu se ctyrkolkou. Aha, pomyslim si, takze teren nas teprve ceka. Nastartuje a mava na me, abych ho s autem nasledoval. Cesta pomalu prechazi v tankodrom. Montana se ale prekvapive skrabe vsude za ctyrkolkou, sikovna holka. Po nekolika minutach zastavujeme. Pruvodce ukazuje na Ondru. Ten si bali sve veci a naseda na misto spolujezdce. Stacime si sotva v rychlosti poprat Lovu Zdar a ctyrkolka s rachotem mizi v lese. Zustavame s tatou sami a premyslime, co si tak pocit s medvedem uprostred Kanadskeho lesa. Pravdepodobne mu ukazeme smer k Ondrovu posedu, at si to tam kluci vyrikaji. Uplyne nejaka doba a ctyrkolka priburaci zpatky. Vztyceny palec pruvodce naznacuje, ze je vse o.k. Vracime se do sterkovny, tuhle cestu jsme museli absolvovat spolecne, abychom vedeli kde jsou nase posedy. Od ted uz na ne budeme jezdit sami, stejne jako jim budeme venovat sami veskerou peci. Nalozit ctyrkolku, oznacit reflexni paskou odbocku ze silnice a jedeme dal. 6km vychodne a znovu odbocujeme do lesa. Opet znacime vsechny odbocky, ktere budeme priste mijet. Pak sundat ctyrkolku a znovu lesni cestou do hlouby lesa. Uz chapu, ze se tady medvedum libi. O les se nikdo nestara, vsude jsou popadane stare a suche stromy a mezi nimi se o zivot hlasi nova a zelena generace. Nedovedu si predstavit jit tim lesem pesky. Rozhodne bych na to potreboval vsechny koncetiny a v tom pripade mi budou dve chybet na strelbu. Nasledujeme za ctyrkolkou 4km a Montana stale prekvapuje vydrzi. Sice se klepe a drnci, ale ma neuverielne vysoky podvozek a tak jsme zatim nikde nezustali vyset. Prijizdime na mitinu. Pruvodce mi ukazuje, ze mame byt potichu. Beru si potrebne veci a septem si s tatou dohadujeme cas setkani. On zatim pojede na ryby a me vyzvedene v sedm vecer. Mam pred sebou 4 hodiny lovu. Nasedam na cyrkolku a vyrazime po neudrzovane lesni ceste. Vyhybame se kamenum a okolni vetve se me snazi srazit ze sedla. Drzim se jednou rukou, v druhe mam kusi. Po 200m dojizdime k cernemu stromu, u ktereho stoji prevraceny plechovy kybl. V tichosti vystupujeme. Nabijim kusi a sleduji co priste budu delat sam. Do kyblu nalit trochu melasy, aby medveda lakala sladka vune cukru. Okolni stromy postrikat atractantem s vuni slaniny. Byt to v Cechach, uz se mi sem slezaji bezdomovci na kus zvance. Kdyz se zda vse pripraveno, vytahuje pruvodce z igelitoveho pytle medvedi lahudku. Cerstve uloveneho a stazeneho bobra. I s tim placatym ocasem. Vaze ho dratem ke stromu a vse je pripraveno. Nyni ukazuje za me mezi stromy. Otacim se a vidim posed, asi 20m od ujedi. Dobra strelecka vzdalenost pro kusi. Prikyvuji, podavame si ruce a ja se vydavam na posed. Vylezu nahoru, zkonroluji stabilitu a ukazuji take vztyceny palec. Pruvodce pokyve hlavou a s rachotem mizi zpatky po lesni ceste. Zustavam sam v Kanadske divocine a pomalu mi zacina dochazet, ze jsem opravdu na lovu medveda. Rychle si prohlizim okoli a snazim se ulozit do pameti teren. Vsude same stromy a tak nevidim dal nez dvacet metru. No nic, snad si bude medved po ceste sem zpivat, abych o nem vcas vedel. Kontroluji take streleckou pozici a ve vyhledu mi vadi jen dve vetve asi deset metru prede mnou, zitra je musim osekat. Cekam co se bude dit a premyslim co vlastne vyvadim. Pripravil jsem medvedovi veceri a ted se ho snazim prilakat. Proc by ale mel medvedovi vic chutnat mrtvy bobr, nez zivy Cech? Medved Cerny je nejrozsirenejsi medved v Severni Americe a je take nejagresivnejsi. Je zvykly zivit se odpadky lidi, bobulemi, hmyzem a prilezitostne jako mrchozrout. Vaha dospeleho kusu kolem 150kg . No fajn, proste musim byt rychlejsi nez on. Navic tady neni mobilni signal a vysilacky nemame. Pokud se nekomu neco stane, je v tom sam. Cas bezi a ja se zacinam seznamovat s okolnimi obyvateli. K medvedi veceri se sletaji mistni ptaci a pro housku si prisli i chipmanci. Neco mezi kreckem a veverkou, jestli znate Rychlou Rotu, tak to jsou oni. Pobihaji sem a tam a snazi se zadarmo najist. No jen si dejte, rikam si, mne neubyde. Hodiny utikaji a v okoli je klid. Blizi se sedma hodina a okolni les se zda byt bez zivota. Zacnu se pripravovat na cestu domu. Vse si zabalim, znovu se rozhlednu a slezam na zem. Vydavam se k ujedi a balim jidlo, ktere muzu pouzit i zitra. Pokud bych ho tu nechal a medved ho sezral, nebude mit hlad a vrati se az za dlouho. Vse balim a vydavam se setmelym lesem tech dveste metru zpatky. Nekde vzadu v hlave mam nejakou myslenku, ale podvedome si ji nechci polozit. Nakonec na me sama vybafne. „Vazne si myslis, ze je dobry napad chodit uprostred Kanadske divociny, pri setmeni a s medvedim zradlem v jedne ruce a kusi v druhe?“. Dobra otazka, radeji myslim na formular danoveho priznani a ocima propatravam okolni les. Byt tam medved, uvidel bych ho maximalne kdyby mel na sobe oranzovou reflexni vestu a maval na me. Tim si sam pripomenu, ze medved musi velmi dobre ale vedet o mne, podle zdejsiho zakona musim na lovu tu reflexni vestu nosit ja a stejne tak i reflexni cepici. Zrejme napad ochrancu prirody, aby mel medved mene prace s hledanim cerstveho masa. Jdu dal a v duchu dekuji vsem za kvalitni a inteligentni zakony. Cesta konci a jsem zpatky na mitine. Auto tady jeste neni a tak jdu tatovi naproti. Asi po peti minutach se potkavame na ceste. Nalozim se a jedeme pro Ondru. Jsme od sebe 5km vzdusnou carou a vystrel jsem neslysel. Potkavame se na smluvenem miste. Podle jeho vyrazu vidim, ze se mu hlavou honili stejne myslenky jako mne. Priste zkusime tydenni kurz batikovani. Vracime se zpatky na chatu a konecne se zabydlujeme. Zitra rano musime do mesta pro zasoby a pak znvou lov, tentokrat uz bez doprovodu. Takze rovnyma nohama do ledove vody. V noci zacalo prset, snad to rano prejde.