Probouzime se brzy a snazime se rychle vyrazit na ryby, tentokrat mirime na Curry Lake. O tomhle jezeru se rika, ze na nem chti stiku i blbec. Cesta tam je lepsi nez vcera, ale stejne tam prijizdime az kolem jedenacte. V duchu si nadavam, tohle neni dobre, ztracime hromadu casu a medved se nam nekde za parazem urcite smeje. Chytame stiky z motoroveho clunu. Na jezere jsme opet uplne sami a vsude je absolutni klid. Chytame asi 3 hodiny a ja jediny nejsem blbec. Nepodarilo se mi chytit vubec nic. Zato chlapci uz nam slusnou stici veceri nachytali. Nenapadne smeruji clun zpatky k pristavisti, abychom mohli jit konecne za medvedem, treba budu blbec alespon tam a medveda chytim. Do kempu dorazime kolem ctvrte, zase pozde, ale rozhodujeme se to alepson vyzkouset. Vezu Ondru na jeho misto a pak se ritim jak jen to jde k sobe. O 22 minut pozdeji na vterinu presne zastavuji u sebe. Preji si lovecke stesti a vystupuji z auta. Ve ztichlem lese nahle zaslechnu chresteni plechovek. Nejsem tady sam.
3 pribehy
Medvedi pribeh
Brzy rano zapocalo slunce svou cestu modrou oblohou a zkrze stromy zasvitilo medvedovi do jeho cerneho kozichu. Medved slysel jak se zacina probouzet les, ale jeste se mu nechtelo vstavat, slunicko ho prijemne hralo a on nemel kam pospichat. Posledni dobou v lese hodne medvedu ubylo a tak se nemusel s nikym o potravu delit. Taky posledni slunecne tydny mel stesti a nasel tolik potravy, ze mel bricho krasne kulate tukem, ktery bude potrebovat na zimu. Line se rozvalil a dal si uzival podzimni slunecni paprsky. Kolem poledne si medved uvedomil, ze by si preci jen neco na zub dal, protoze co si budeme povidat, nejaka dobra svacinka se k tomu krasnemu dnesnimu dni zkratka hodi. Pomalu vstal, protrepal si kozich, protahnul se a zacal cenichat po okoli. Znal mista, kde pres leto nasel vzdycky neco k snedku, ale na tech mistech byla vzdycky tlupa tech zvirat bez chlupu, ktera chodila jen po zadnich tlapach a porad delala hluk. Ale jidlo meli dobre a tucne a pro nej nebyli zadnou konkurenci. Kdyz ho parkrat zahledli, vzdycky radeji utekli do tech svych plechovych brlhou, co tolik vrci a smrdi. Z tech znamych smeru zadne vune nezachytil.Obratil hlavu na tu stranu, kde slunce zapada a cenichal smerem k tem nekolika malo mistum, kde jsou v lese plechove kyble a ve kterych se cas od casu nejake jido objevuje. Zachytil slaby zapach slaniny. Tuhle vuni znal, kdyz ji citil, pokazde nejake jidlo nasel. Pomalu otocil sve velike telo tim smerem a vydal se na pochod. Za nekolik hodin je tam a po ceste urcite najde i nejake ty bobule. Po par hodinach uz byla vune slaniny hodne silna a nedalo zadny problem ji sledovat. Citil take dalsi vune. Neco sledkeho a hlavne cerstve maso. Urcite tech malych plovaku s placatym ocasem, ty ma moc rad, jen je tezke je nekde chytit. Uz jen par minut a bude tam. Nyni se medved zacina zastavovat casteji a vetri po okoli, jestli neuciti nejakeho rivala, nebo toho dvounozce. Vsude je klid, zda se, ze je v lese sam. Po nekolika dalsich krocich dochazi k cernemu stromu a na nem visi plovak i s tim svym placatym ocasem. Pod nim je velika plechovka se sladkou vuni a tady pod korenem je i mala plechovka s nejakym vonavym stavnatym masem uvnitr. Dneska je proste krasny den, to vedel uz rano, kdyz ho slunicko probouzelo. Dal se rychle do jidla. Plovaka chytil tlapou s drapy a roztrhl ho vejpul. Ocas i se zadnimi nohami mu spadnul k noham. Maso bylo cerstve a chutnalo vyborne. Ted uz ze zimy strach mit nemusi. Pak se pustil do te male konzervy. Jeho tlapy byly prilis velike, ale jeho ostre drapy plechovku snadno rozparaly a dlouhy jazyk pomohl plechovku celou vycistit . Brisko se mu zacalo plnit. Ted se jeste pusti do toho sladkeho. Shodil kamen z plechovky, lesem se ozvalo drnceni plechu. Sahnul tlapou dovnitr a celou si ji ulepil sladkym blatem, zacal si ji olizovat a pokazde si ji znovu uvnitr namocil. Byl to veliky medved a tak ji vycistil behem nekolika minut. Rozhlizel se kolem sebe, ale nic jineho k snedku tady uz nebylo. Nezbyva nez si vycistit tlapy od toho sladkeho lepidla a muze si jit zase nekam lehnout. Mozna si da jeste par bobuli pred spanim. Medved si zacne cistit drapy o koreny blizkych stromu. Vitr mu prijemne fouka do zad a vsude je klid. Nahle se z blizkeho stromu ozve poplasny krik chipmanka. Co ten malej chlupac tak vyvadi, rika si medved a otoci hlavu jeho smerem. Vysoko zvedne cenich a zacne cenichat. Mezi vuni masa z plovaka a vuni cukru se k nemu dostava i jina znama vune. Otaci cele sve telo a snazi se proniknout pohledem mezi blizkymi stromy. Kousek od nej neco stoji. Slysi jak to dycha a citi jak to voni. Takhle preci voni ti dvojnozci bez srsti. Je jenom par kroku tamhle za tim stromem. Tak na to se musim podivat bliz, rika si medved, protoze tady se s zadnym olisalym dvounohakem nikdo o zradlo delit nebude. Medved vykroci smerem ke stromum, ve kterych vidi svetlou skvrnu a citi dvounohaka. Ozve se hlasite klepnuti. Medved sebou cukne, jak mu neco narazi do zadku a v tu samou chvili se ozve hlasite zadrnceni prazdne plechovky. Fuj to jsem se lekl, rika si medved a protoze tady uz nic k zradlu neni odbiha po sve cesticce zpatky do lesa.
Pribeh Chipmanka
Chipmanek vstaval s prvnimi ranimi paprsky. Dnes toho musi stihnou strasne moc a tak ma naspech. Musi obehnout cely svuj strom,pak po nem vylezt nahoru a slezt dolu. Pak na druhou vetev a celou ji prohlednout ze vsech stran. Treba na ni vyrostly nejake orisky. Ty se budou hodit na zimu. Pak sebehnout na zem a vylezt na sousedni strom. To aby se podival, jak hezky je ten jeho strom a jestli nahodou z toho druheho stromu neni vyhled na nejaky jeste hezci strom, na ketry by stalo za to vylezt. No prace az nad hlavu. A do toho jeste sbirat orisky, aby mel na zimu ty zasoby, az bude v zime pobihat zase po strome a bude hledat pani chipmankovou, aby spolu na jare mohli hledat nejaky vyjimecne hezky strom, ze ketereho bude krasny vyhled, treba na ten jeho soucasny strom, ktery je ale vlastne taky krasny, jen se na nej musi podivat treba z tamhle toho smrku. A tak zacne chipmank behat po vetvich a po kmenech, leze ze sromu na strom a kdyz ma hlad sleze k tomu cernemu stromu, ktery neni tak hezky jako jeho strom, ale nejaci dvojnozci pod nim nechavaji jidlo a hlavne ty sladke housky a ty on ma moc rad, protoze po nich mu to beha jeste rychleji a dokaze vylezt na mnohem vic stromu, aby se mohl podivat na ten svuj krasny strom, jak uz jsme o nem mluvili. A tak mu utika den a kdyz se slunicko zacne ztracet za stromy, ozve se v lese praskani a k cernemu stromu prijde medved. Co tady chcet ten chlupatej tlustoch, co chce, co tu chce? Pta se chipmank sisky, ale ta si svuj nazor nechava pro sebe a dal si visi a mlci. Vzdyt on mi to vsechno sezere tlustoch jeden, vzdycky vsechno zhlta a nic mi nenecha. Jako by to potreboval, chlupatec. A tak chipmank pozoruje medveda, jak likviduje plovaka s placatym ocasem a steneci a sladkou bryndu. Von snad sni i ty drobky na zemi, mysli si zase chipmank, at jde pryc, ale hned at jde tlustoch jeden. Pak ale jeho pozornost upota pomaly pohyb na ceste. Podiva se tim smerem a vidi dvounozce jak se pomalinku pohybuje smerem k cernemu stromu a pozoruje medveda. No nazdar, co ten tady dela, rika si zase chipmank. Kdo ho zval, kdo ho pozval? Ten sezere i ty posledni zbytecky a na me nic nezbyde, kdo ho zval, ja ho nezval. Nadava v duchu chipmank. Dvounozec dojde az k jeho stromu a zastavi se. Kouka smerem k medvedovi sa necim si hraje. No tak to uz je vrchol, rika si zase chipmank, ja ho nezval, proc je tady? On jde urcite pro moje zbytky. Proc si pro ne chodi, kdyz je sem vcera vyhodil? Kdyz je chce, at je sem nedava, ale kdyz je sem da at je zase nechce zpatky. No tohle no to je vrchol! Chipmankovi se jezi srst na ocasku a poskakuje po vetvi jak kdyby byl na perku. Dvounozec ted pomalu zveda naco ke sve hlave. Urcite uz si jde pro ty zbytky, ja to vedel, ty jsou moje, ty jsou MOJE, „TY JSOU MOJE“ zapisti chipmank na les. Dvounozec se zarazi, medved se otocil a vydava se ke dvounozci. Pak se ozve rana a medved utika do lesa. Dvounozec rychle odchazi k jinemu stromu a na les se snasi zase klid a ticho.
Pribeh lovce
Lovec vstal a kdyz rozhrnul zaves, uvidel slunicko a modrou oblohu. Krasny den na lov, pomyslel si a vykopal z posteli i jeho dva kamarady. Pak neco posnidal a vsichni spolecne vyrazili na ryby. Dorazili tam samozrejme pozde a za cely den mu zadna stika nezabrala. A Ti dva si tahaji stiku jednu za druhou, no to je teda den, rika si lovec. Alespon si to vynahradim lovem v lese, mysli si zase lovec a kouka na hodinky. Sakra, takovych hodin, i na ten lov pujdu pozde. Obraci clun ke brehu a uhani na plny plyn. Vsechno odnosi do auta a veze svoje kamarady do kempu. Tam jednoho vylozit a druheho odvezt na jeho misto v lese. Lovu Zdar a po podani ruky uhani na sve misto. Lesem se prozene, kamen nekamen, vymol, nevymol. Auto dostava zabrat, ale lovec mysli jen na lov a nadava si za promarneny cas na jezere. Konecne posledni zatacka a prijizdi na sve misto. Odtud jen 200 metru pesky a jeste dve hodiny muze cekat na medveda. Kouka na stopky v aute, ukazuji 22minut od odjezdu od jeho kolegy. Lovec vystupuje z auta a ze zvyku se zaposloucha do zvuku lesa. Cink cink. Lovec slysi narazy plechu o sebe. Po zadech mu prebehne mraz, medved je mozna tady. Potichu se pripravi. Vytahne kusi a nabiji lovecky sip. Tri dalsi pripravuje do toulce. Obleka si oranzovou bundu a cepici. Ted si pripada jako kdyby si pridelal na zada terc. Proc si vlastne vsichni oblekaji maskacove obleceni, kdyz to nakonec korunuji takhle? Potichu zavira auto a vyndava lovecky nuz a nasazuje ho na dvoumetrovy klacek, ktery uz si predem vyrobil. Ma jeden sip a ostep. Zadnou selmu jeste nelovil, ale nechava se vest instinkty v sobe. Ted za nej mysli ten prehistoricky lovec mamutu. Pomalu se vydava po lesni ceste. Ma pred sebou nejakych 200 metru. Vitr mu fouka do tvare, takzeho medved ho neuciti. Posledni cast cesty je ale pravotociva zatacka a tam se ukaze pravda. Po nekolika metrech lovec zastavuje a znovu posloucha, plech drnci a slysi i trhani korenu. Ted je to jiste, medved je pred nim. Lovcovo telo prepina do modu zakladnich instinktu. Nadledvinky zdivocely a produkuji tolik adrenalinu, jako jeste nikdy v zivote. Pomalymi a tichymi kroky se lovec plizi po ceste, kazdy krok zvazuje, instinkty samy veli, kam stoupnout a jak se vyhnout suche trave a vetvickam na ceste. Dostava se za polovinu cesty. Tady se ale cesta staci do prava a pak se jeste dvakrat zalomi v pravo, nez vyusti na mitinku u cerneho stromu. Tady se rozhoduje o cti. Za zatackou bude medved na dosah, ale vitr mu pujde bokem ode me. Nejzakladnejsi a nejstarsi instinkt krici v lovcove mozku: Utec! Obrat se a vycouvej k autu a jed pro kamarady. Nebo se vrat zitra, on prijde znovu. Je to jen zlomek vteriny, ale staci, aby se telo zastavilo a ztuhlo. Tyhle chvile rozhoduji o zivote a prechazi v paralizovani strachem, to vas telo prestane poslouchat a pak uz je to jen v rukach osudu. Lovec je ale hnan silnejsim instinktem, instinktem lovce, pronasledujiciho korist. Znovu se dava do pohybu a zkracuje vzdalenost k medvedovi. Ten o nem zatim urcite nevi a venuje se zradlu. Nekolik dalsich minut a lovec stoji pred posledni zatackou zbyva nejakych dvacet metru. K cernemu stromu vede jen jedina cesta a na te stoji lovec a uzavira tak medvedovi cestu ven. Jestli medved nechodi polomem v lese, muze kdykoliv proti lovci vyrazit. Ted teprve si lovec uvedomuje, jak hloupy napad je ten ostep. Na strelbu potrebuje preci obe ruce a ostep ted jen prekazi. Zapichuje ho doprostred cesty a pevne svira kusi obema rukama.Odjistuje posjistku a rozhlizi se po okoli. O pet metru poceste vpravo je strom a za nim vemi ridke krovi, tim by na medveda konecne videl. Jeho telo ted jede na cisty adrenalin. Zkratil vzdalenost k medvedovi na 15 metru a schovava se za stromem. Z dalky vypadal silnejsi, ted za nim schova sotva svoji hlavu, oranzova ramena jsou urcite videt na kilometr daleko. Zkrz krovi se neda strilet, jedina strelecka pozice bude z cesty, ale aby videl za zatacku musi lovec prejit celou cestu az na druhou stranu, tedy nejakych 5 kroku. Nejdriv ale musi zjistit, kterym smerem se medved kouka. Krovim je videt obrovske cerne telo medveda, ale hlava neni videt. Dokud se medved nepohne musi lovec cekat. Vyndava z kapsy fotoaparat a pokusi se alespon udelat par fotek. Objektiv ostri na blizke vetve a nic neni videt, zkousi video a ztraci nekolik vterin, pak se obraz zaostri a lovec vidi hlavu medveda, ktera kouka do prava. Medved je v dobre pozici, pokud lovec vyjde opatrne na cestu, vystreli na medveda ze zadu zprava a medved snad bude utikat dopredu, tedy smerem od lovce. Je rozhodnuto, lovec pomalu zveda kus a dostava medveda do zamerovace, ted jen udelat nekolik kroku vlevo z poza zatacky a vystrelit. Nahle se z vedlejsiho stromu ozve poplasne zapiskani chipmanka. Tak takhle se prichazi o zivot, pomysli si lovec a bez pohybu hledi na medvedi hlavu zkrze krovi. Medved se zarazi a zdviha cenich, nasava vitr. V podzimnich kalhotach a bunde stekaji lovci po zadech praminky potu. Medved otaci hlavu ke krovi a diva se lovci do oci. Lovec pozoruje medveda zkrze zamerovac a premysli, co se kdy o medvedech dozvedel a klade si ruzne otazky:
Co udela medved, kdyz potka u jidla rivala? Rozdeli se?
Jak rychle medved beha?
Kolikrat stacim prebit, nez medved ubehne 15 metru?
Kdo bude rychlejsi ve sprintu zarostlym lesem?
Za jak dlouho se ke mne dostane pomoc, kdyz mam auto u sebe ja?
Proc nesbiram radeji znamky?
Zadna z tech otazek se nedocka odpovedi, medved je ocividne zvedavi, co ho to pozoruje a s prikrcenou hlavou se dava do pohybu smerem k lovci. Je to spis reflex, nez zamer. Lovec rychle hleda v krovi nejvetsi skulinu a kdyz zahledne cerne medvedi telo stiskne spoust. Tetiva zadrnci. Ozve se tresk o plechovy kybl. Medved poskoci a odskakuje do lesa. Ani nevi jak, ale lovec prebil drive, nez se medved ztratil v mlazi. S kusi namirenou ve smeru medvediho ustupu se rychle presova smerem k posedu. Prvnich 5 metru ve smeru za medvedem, pak se objevuje postrani cesticka mezi stromy. Bokem a v poklusu se lovec presouva k posedu. Kusi v jedne ruce a druhou rukou ruckuje po drevenem zebriku. Je to otazka vterin a je na posedu. Rychle zkidni dech a posloucha okolni les. Pred nim se ozyva lamani vetvi, ale vzdaluje se. Po dalsi minute je les zase tichy jako predtim. Lovec ceka na medveda dalsi hodinu a pul, ale ten uz o sobe nedava vedet. Nevi jestli zasahnul, nebo minul. Pada soumrak a musi odejit z lesa jeste pred tmou. Znovu sleza na zem a jisti pohledem po okoli s kusi pripravenou ke strelbe. Jde k mistu, kde stal medved, nikde zadna krev. Prohlizi kybl, je v nem promacklina. Diva se od mista vystrelu a vidi svuj sip nekolik metru v lese za kyblem. Opatrne pro nej jde a stele ceka vypad medveda z kazdeho housti. Sbira sip a prohlizi si jej. Na hrotu je cerna medvedi srst, medveda tedy zasahnul. Nikde ale zadna krev, jen cele telo sipu je plne tuku. Sip musel zasahnout medveda do zadku a proletet mu bez vaznejsiho zraneni jim. Ted ale neni cas na delsi uvahy. S prodluzujicimi stiny se lovec obezretne vraci zpet, stale pripraven znovu strilet. Netusi totiz, jak se zachova medved s natrzenou zadnici.
Zaver
Medved: „Tak sem uz na jidlo nikdy neprijdu, pali me po nem zadek.“
Lovec: „Tak ten uz sem nikdy na jidlo neprijde,kdyz jsem mu natrhnul zadek.“
Chipmank: „Doufam, ze uz sem nikdo z nich neprijde, jinak jim natrhnu zadek.“ „To je ale hezkej strom tamhle, asi na nej vylezu. Kniiiiik.“