"Como estas?" I. + II.

Tak vam ani nevim, cim dnes zacit. Je toho moc co jsem zazil a co vam chci vypravet. A tak asi bude nejlepsi, kdyz zacnu tam, kde jsme posledne skoncili.

Moje nova mexicka rodina, u ktere bydlim, me doslova adoptovala. Uz po par dnech mi bylo jasne, ze jejich prohlaseni, ze hledaji podnajemnika, ktery k nim zapadne, mysli smrtelne vazne. A protoze jsem slusne vychovany chlapec a dospelym se nema odporovat, tak jsem zapadnul jako klice do kanalu. Behem pracovniho tydne jsem byl postupne asimilovan, vyslechnut, rozmazlovan, az jsem z toho zacal mluvit spanelsky. Vedom si odkazu Komenskeho jsem zacal nasavat novou rec jako morska houba a vysledkem mezinarodniho snazeni je fakt, ze uz umim slusne pozdravit, objednat si pivo, rict ze jsem nejlepsi na svete a poslat vsechny do ... patricnych mezi a to dokonce tremi rozlicnymi zpusoby. Ucitel narodu by nademnou zajiste zaplesal radosti a tak neusinam na vavrinech a nasavam odhodlane dal. Vybaven potrebnymi jazykovymi dovednostmi jsem proto s radosti prijal pozvani, na rodinny piknik a barbecue u jezera Ontario. V mistnim obchode jsem se vybavil 500g hovezim steakem, zeleninou, dzusem a balenim chipsu (coz se pozdeji ukazalo byt velmi prozirave). Pri placeni jsem narazil na dalsi zvlastnost, ale jak jsme si nekolikrat slibili, uz se nebudeme divit. Oni tady totiz vymysleli zpusob, jak vyzrat na vsechny amaterske matematiky, kteri si svuj nakup dopredu spocitaji a s presne odpocitanou castkou v natazene dlani, hrde pristoupi k pokladne. Zdejsi prodejci jim vsak pripravili lest. I ja sam "amatersky matematik" jsem se snazil vypocitat, kolik ze me bude stat pul libry rajcat a ctvrt libry paprik a k tomu to ruzovoucke hovezi a jine pochoutky, ktere jsem proste musel prilozit do kosiku take. Navic jsem si vzal rajcatka kanadska, ta jsou totiz o 20centu za libru levnejsi nez americka a protoze vypadaji stejne, tak jsem byl zvedav, ktera ze mi to vlastne napocitaji. Chyba lavky. Nejen ze jsem se nedopocital spravne ceny, ja se ani nedozvedel, jestli jsem mel rajska jablicka imperialisticka, nebo monarchisticka. Kdyz jsem se totiz podival na ucet od pani pokladni, zjistil jsem, ze oni Ti vykukove markuji v kilogramech. No to bych musel byt Zweistein, abych si u kazde okurky prepocitaval libry na kila a ty pak na dolarky. Kroutil jsem nad tim hlavou jak Eskymak nad bananem a odchazel jsem s myslenkou, ze jsem si ty Matematicko-fyzikalni tabulky do te Kanady preci jen vzit mel.

Ale co, jidlo jsem mel a tak hura na plaz. Naskakali jsme do rodinneho pick-upu a uz jsme si to uhaneli po Torontskych silnicich. Netrvalo to dlouho a byli jsme na miste. Z plaze se vyklubal park. Ja bych rekl takova nase Stromovka, jen misto nad Vltavou, lezi u jezera. Misto to ale bylo moc pekne. Vsude cisto, trava, lide jezdi na bruslich, deti si hraji na prolejzackach a dospeli sedi u drevenych stolu. Kdyz jsme vylozili auto, zamirili jsme si to k jednomu obsazenemu stolu a ja byl vsem predstaven jako jejich host z Evropy a tak nez jsem se rozkoukal, uz jsem vyfasoval sendvic a do druhe ruky kopaci mic. Ono se to totiz ma tak, ze mexicane si zakladaji na dvou vecech a to na rodine a na fotbalu. A ne vzdy je jasne, co je pro ne dulezitejsi. Dnes vsak byl tematem cislo jedna fotbal, protoze predesleho vecera porazilo Mexiko ve fotbale USA, coz jsme s mymi novymi bratry predchoziho vecera radne oslavili, ale to je zase jina pohadka. Presne v tuto chvili, kdy jsem byl prijat do dalsich dvou rodin, jsem dekoval marketingovemu oddeleni obchodniho domu, ktere me prinutilo zakoupit ty jiz zminene chipsy. Hned jsem je vyndal na stul a vsem nabidnul. Tim byla nase druzba stvrzena a ja se stal na pul Mexicanem. Tady je asi cas podotknout, ze si nesmime predstavovat Mexicana, jako muze s knirkem, sombrerem, poncem pres rameno a dvema nabojovymi pasy krizem. Jsou to velmi veseli, pratelsti a inteligentni lide a snad nikoho neurazim, kdyz si dovolim rict, ze mi prijdou skoro jako Cesi, jen zkratka ziji v Jizni Americe. Ale zpatky do parku. Zeny zacali pripravovat ruzna jidla a ja byl s ostatnimi odkazan o kus dal, kde vsichni zacali predvadet triky s micem. Mimo me. Ovsem jen tak se nevzdavam a tak jsem alespon prihraval, kdyz uz se nam ten mic nekam zabehl. Nejak zcela prirozene se vytvoril kruh a my si jen tak kopali mezi sebou. Pak se ale hra, zvysila o dalsi level. Kde se vzal, tu se vzal, pribyl do hry dalsi mic. To uz zacala byt vetsi zabava. Kazdy z kluku vzdy mic chvili podrzel na noze, udelal nejaky trik a poslal ho dal. Nechtel jsem nas zahanbit a tak po chvilce opisovani a nekolika radach jsem dokazal micem na noze driblovat sestkrat. Ovsem ani tady ma radost netrvala dlouho. Mel jsem to ovsem cekat, opet odnikud se do hry pridal treti mic, tentokrat ale na americky fotbal a ten se prozmenu hazi rukama. Tady jsem vsak byl na pevnejsi pude, jako byvaly rugbista jsem si se siskou veril vic. A taky ze jo. Hazel jsem dal nez ostatni a vys nez ostatni a tak to dopadlo jak muselo, ja ten mic totiz hodil do koruny toho nejvetsiho stromu. Uz jsem cekal, jak jsem zase jednou vyhlasil valku mezi narody, ale je to ani nevyvedlo z miry. Vzali to jako dalsi dobrou hru a zapocali se ten zasekly mic, srazet temi mici fotbalovymi. Marne bylo moje premlouvani a upozornovani, ze tam tech micu zustane vic. Odpovedi mi byl vzdy usmev a konstatovani, ze kopacich micu maji stale jeste dost. Tak o tom uz jsem vazne nepochyboval. Bohuzel se nedarilo a tak jsem vzal jednoho z kluku a vysadil jsem ho na strom. Mic byl za par vterin dole a klucina ve zdravi taky. Tim jsem zazehnal valku mezi kontinenty a byl akorat cas, jit to vsechno probrat ke stolu. Maso bylo pripravene a tak jsme spolecne s Victorem (to je ten mladsi, ten starsi je Chorche) rozdelali grill a zacali opekat. Ani jsme se nenandali a parkem uz vonely steaky, chorizo, kukurice a pecene brambory. Prubezne jsme to vsechno servirovali na stul a ja dostal jeste testovinovy salat, zeleninu, chleba se salzou a kdovíco ještě. A protoze jsem nechtel nikoho urazit tak jsem se cpal, az se mi delaly boule za usima. Nakonec mi z toho meho steaku zbyla jeste pulka, tak to budu mit zitra na veceri. Po jidle prisla na radu rodinna alba a samozrejme zase fotbal. Vsechno to bylo takove krasne uvolnene a pohodove, ze jsme si ani nevsimli a uz byl cas balit. No uznejte sami Jeste jsme si udelali prochazku za zmrzlinou a pak hura domu.

Abych ale nezapomnel ze jsem Cech, tak jsem se byl o vikendu taky podivat na Cesko-Slovenskem dni v Masarykove parku. Bylo to setkani emigrantu a jejich potomku a bylo tam k videni mnoho zajimavych veci. Od cviceni sokolu, az po slovenske tance. U pomniku obetem komunismu se drzela tryzna a zpivala se Ceska hymna. Prave v tuto chvili mi doslo, jak jsem vlastne daleko od domova a tak jsem si drzel cepici na srdci a zpival jsem o te nasi krasne zemi a kdyz jsem videl tu hrdost v ocich ceskych emigrantu a slysel jejich hlasy, zpival jsem jeste hlasiteji, az mi z toho tak prijemne mravencilo na zadech a asi to bylo z toho vetru, ale mel jsem i oci zvlhle, az jsem si z toho musel parkrat zamrkat.

Clovek se ma ale ze zivota radovat, tak jsme si posedali po okolnich loukach a sledovali vsechna ta predstaveni. Dokonce jsem pro ty dnesni muzske ctenare neco vyfotil, aby mi pak nikdo nemohl tvrdit, ze jsem na ne nemyslel. Tak tady kamaradi, jen pro vas, par playgirls at se vam tam u nas, v te male zemicce lepe zije.. Taky jsem tady zazil dalsi krasny okamzik, kdyz jsem si sel dat neco na zub, protoze mi z toho posedavani pekne vyhladlo. Vesel jsem do prave ceske hospody a rozhlizel se, co ze si jako dam, jako tu tresnicku na dortu. A pak jsem ho uvidel. Cernocha sediciho u stolu a pochutnavajiciho si na nasem slovanskem obede. Ale lidi, co on vykouzlil. Za to by mel dostat rad Zlate varecky. On si na ten talir totiz nechal dat od kazdeho neco. A protoze byste mi to urcite neverili, tak tady to mate. Prave a nefalsovane Knedlorizkoveprosvickobrsalatozelo. A vite vy co? Ja si to dal taky.. A tohle byla ta posledni tecka za dnesnim dnem a ja uz mel silu jen na cestu domu. Ale protoze jsem mel jeste porad v pozoru chutove poharky na sladke, tak jsem si u stanku koupil Milu, protoze tu ja jako muzu a kdyz jsem ji tam videl, tak mi to udelalo takovou radost, ze jsem to musel panu prodavaci hned sdelit. Alespon vi, ze dela prospesnou praci. No a pri odchodu jsem potkal jeste tuhle krasavici a tim jsem zavrel definitivne dvirka za dnesnim dnem.

No a jak uz to byva, tak prisel dalsi pracovni tyden. Tentokrat zadne povyseni neprobehlo, ale na jedne lokaci si me vsimnul chlapik z jine firmy a tak za mnou na konci dne prisel a dal mi svuj telefon. Ze kdyz nebudu mit praci, tak at se mu ozvu, on ze pry pro me bude mit praci vzdycky. Samozrejme me to potesilo, protoze se tady clovek hned citi bezpecneji, kdyz ma nejaka zadni vratka. V me praci se take priblizil vyplatni den a tak nezbyvalo, nez vyrazit do banky a otevrit si tam ucet. Sel jsem tam z prace rovnou v monterkach, ale to nikomu vrasky nedelalo. Dokonce mi nabidli tlumocnika, tak prisla pani a zacala na me polsky, tak jsem ji slusne podekoval, ze to vazne bude lepsi anglicky a ona me poplacala po hlave, jaky jsem to pry sikovny chlapec a ze mluvim anglicky docela dobre. Taky jsem ji mel chut poplacat po hlave, ale vypadala prilis krehce, tak jsem to nechal byt a jsem ted hrdym majitelem uctu u Trust Canada i s vlastni platebni kartou. Po par dnech jsem dostal i svuj prvni sek a az na to, ze me prejmenovali na Yan a ze mi dali o nekolik dolaru min, to nebylo spatne. Na tu chybu v penezich jsem samozrejme sefa upozornil a ze pry to da do poradku, tak to bude asi namet, na nejake dalsi vypraveni. Se sekem jsem bezel znovu do banky, kde ho ode me prevzali a protoze se jedna o muj prvni sek, tak ho budou dalsich pet dni proverovat. Takze nakonec jeste vyhrano nemam a teprve za par dni se ukaze, jestli tady delam za penize, nebo za dobre slovo. No co, umim nadavat uz minimalne ve dvou svetovych jazycich, tak si nakonec poradim i s tim. A abyste mi uverili, ze opravdu chodim do prace, tak tady prikladam zatisi, s jednim z mych jamaiskych kolegu

A tak se nam nakonec priblizil 1. Cervenec a vsemi ocekavany Canada Day, kdy kazdy kanadan slavi, ze je kanadan a vsichni davaji najevo, jaci jsou patrioti. Vyslo nam to na patek a tak si mi mladi mexicani naplanovali v praci volno a pripravili se na camping u jezera Huron. Prisli samozrejme i za mnou jestli nechci jet s nimi. No jestli, samozrejme ze chci, konecne uvidim tu kanadskou divocinu. V praci jsem si vzal take v patek volno a zacal jsem se chystat na tridenni vylet do kanadske divociny. Auta berou kluci, ja jim pridam na benzin. Jidlo koupime spolecne, pivo kazdy zvlast, ubytovani bude ve stanech. Nemam spacak a tak mou nejdulezitejsi povinnosti ted bylo, ulovit si nekde spaci pytel. V prubehu tydne jsem sledoval vsechny mozne letaky a protoze jsem poucen z predchozich dnu, tak jsem vedel, ze jakykoliv den oslav, prinasi znacne slevy v obchodech. Nakonec se mi cekani vyplatilo, protoze v Canadian Tire zlevnili spacak ze 65 na 23 a tak bylo rozhodnuto, ten bude muj. Nasel jsem si nejblizsi obchod a opet jsem si mnul ruce, jak dobre jsem se ubytoval. Jeden obchod mam asi 15min pesky od bytu. A tak jsem si naplanoval nakup na stredecni vecer a tesil se jak mi skonci prace. Dokoncovali jsme zrovna jeden rodinny domek a protoze jsem videl vsechny dily Ferdy mravence, tak jsem si behem dne stihnul vyrobit i karimatku. Stacila mi na to stavebni izolace, kterou jsem si uriznul na mou postavu, zabalil do rulicky, pridelal na tasku a hned jak mi padla, tak jsem nabral smer do storu. Autobusem jsem miril na metro, kdyz pristoupila silnejsi pani ve strednich letech a opirala se o takovou tu zidli na koleckach, aby nekde neuvizla, kdyby ji neunesly nohy. Posadila se vedle me a jestli mi pry neprekazi. Povidam ze ne. Ona jestli jedu na metro. "No jo, na metro" povidam zase ja. Co to mate za rolicku, pta se ona. To mam pod spacak, aby me jako nebyla zima, ja na to. "A vy jste bezdomovec?" pta se prozmenu ona. Tak na tuto otazku jsem tak uplne pripraven nebyl. At jsem patral v pameti, sec mi sily stacily, nemohl jsem si vybavit ani jednu hodinu anglictiny, kde bysme probirali tohle konverzacni tema. Co na to mate rict? Jste obleceny v monterkach, s brasnou pres rameno a na ni mate rolicku na spani. "Jo" povidam nakonec ja. "Ted je to dobry, ted je teplo" povida zase ona, asi se vyzna. Ted jsem znejistel, pani ma asi vetsi znalosti v tomto oboru nez ja a ted me muze nachytat na svestkach. Ocitl jsem se na tenkem lede. A v tu chvili me zachranila mozkova porucha jedne z cestujicich, ktera zacala hrozne nahlas kaslat a do toho se rozhodla zacit zpivat. Priznam, ze jsem textu nerozumel, ale ostatni asi ano, protoze dotycnou bedlive sledoval cely autobus. V tu chvili jsme dorazili na metro a ja zmizel driv, nez si pani odbrzdila choditko. Nevim, jestli toho nemam zacit litovat, mozna mi chtela nabidnout strechu nad hlavou, nebo deku po manzelovi. No nic, treba se jeste potkame. Nabral jsem znovu smer do vybraneho obchodu a po dalsi hodine jsem byl tam. Je to neco jako nase Tesco, takze jsem nijak ztraceny nebyl. Pomerne rychle jsem se zorientoval a nasel svuj spacak. Ted jsem konecne pochopil, proc maji vsichni tak velika auta. Ten spacak ma snad metr na delku a pul metru na sirku a to je prosim pekne slozenej. Ale za ty prachy, navic je zeleny a tak jsem ho popadnul a vyrazil k vychodu. Jeste jsem si koupil par drobnosti na rybareni, protoze konecne ocekavam tu svou prvni stiku a zamiril jsem k pokladne. Jenze ouha, udelal jsem chybu a nevracel jsem se ve svych stopach a tak jsem si zasel do dalsiho oddeleni, kde visela ona a smala se na me. Lovecka nepromokava bunda, z nesustiveho materialu a s odepinaci fleecovou vlozkou uvnitr. Ja si pro ni do Kanady prijel a ona si tu visi a ceka na me. Nebylo dlouho o cem premyslet, nasel jsem svoji velikost a hura pryc. . Jestli tady delam zadarmo, tak s timhle pristupem budu muset prodat to jedno jatro co mam. Obchod byl uzavren a ja letel domu zabalit, protoze Victor vezme veci pick-upem a ja s Chorchem a jeho kamarady pojedeme jeho sportovni a snizenou Hondou. Pak uz tady byl ctvrtek a hura naposledy do prace. Se sefem jsem jel nakupovat do stavebnin a v jeho trucku jsem si listoval prave v katalogu ze vcerejsiho obchodu, kdyz jsem tam zahledl dalsi zajimavou vec. Solarni clanek s vystupem 12V a vykonem 1,8W. A to vsechno za 10babek? No tady neni o cem premyslet, dnes tam jeste musim zabehnout, nez si toho vyhodneho nakupu vsimne nekdo jiny. Po praci jsem tam tedy opravdu vbehnul a nikdo si toho asi nevsimnul, protoze meli porad plny regal. A protoze jsem hlava mazana, tak jsem vzal hned tri najednou. No nekupte to, kdyz je to tak vyhodny. Poceste uz jen jednu ksiltovku (tuhle na sport) a pryc. Zatim jsem tady na tech nakupech usetril asi 40 euro oproti Cesku. Az si to privezu domu, to budou vsichni koukat. Staci mi jen zaplatit 70 euro za dalsi zavazadlo a je to. Ted alespon vidite, ze Cesky Honza neni zadny blbec. Nakonec ale vse dobre dopadlo a my mohli vyrazit na camping. Naskladalo se nas do maleho dvoudveroveho Civica pet a mohli jsme vyjet. Jakmile zaradil Chorche dvojku, zacali jsme drhnout vyfukem o zem. "Neni nad snizeny podvozek, kdyz chcete stehovat rodinu" pomyslel jsem si a delal jsem, ze nic neslysim. Ale ridic slysel. Chvili neco brumlal a pak zabocil na prvni benzinovou pumpu. Vystoupil, chvili auto obchazel, chvili pocital a prohlasil, ze nejtezsi zavazadla musi jit za nej, protoze on skoro nic nevazi. "Vzdyt mi ale zadna zvazadla nemame, co blbnete" povidam jim ja, protoze jsem od prirody mazany jako liska (my svetobeznici rikame "Lubricated like the fox"). Po me poznamce zavladlo ticho. Pred autem se prohnal kotouc suchych vetvi a cvrkal cvrcek. A tak jsem putoval na zadni sedadlo za ridice ja. Chorche znovu obesel auto, nasedl, nastartoval, rozjel se a kdyz zaradil patou rychlost, zacal se usmivat a "ted pry je vse v poradku". Delal jsem ze ho neslysim. Na predni sedadlo uz pry nesmim. Navrhoval jsem, ze nebudu dva dny jist a na stolici budu chodit trikrat denne. Nic nepomohlo, bylo mi souzeno vyvazovat vuz ze zadnich sedadel. Smiril jsem se tedy s osudem a cesta nam prijemne ubihala. Nabizel jsem, ze budu ridit. V Ontariu vsak auto muze ridit jen majitel a nikdo jiny, takze se na predni sedacku uz vazne nikdy nepodivam. Nekdy o pulnoci nas zastavila silnicni kontrola a po nasem ujisteni, ze jsme nepili nas pustila dal se slovy "Tri kluci a dve holky v aute, to musi byt prima". V aute byla jen jedna holka. Jeji dlouhovlasy pritel vsak byl timto jmenovan urednim organem cestnou zenou a to mu vydrzelo po zbytek vikendu. Kdyz jsme se i se serifem dost nasmali, vyrazili jsme dal. V jednu rano jsme byli na miste. Zastavili jsme u kempu, zaplatili za ubytovani a jeli na svuj pozemek. Asi neco jako nase Slapy. Rychle privitani s dalsimi znamymi, rychle ogrilovat klobasy, potrestat nekolik plechovek a hura spat, zitra je nabytý den, jedeme k jinemu jezeru...

...A protoze je cely ten vikend na delsi vypraveni a ja mam 1 hodinu rano, tak si to pro vas schovam na dalsi vypraveni, az se vratim z prace. A slibuji, ze pribude zase par fotek do alba vasich pribuznych tady v Kanade za oceanem.

Moc na vas vsechny myslim a ted honem brou brou a chrrr..

A protoze se sliby maji plnit, tak dnes vam budu vypravet o nasem tridenim kempovani v okoli jezer Huron a Georgian Bay... V patek rano jsme se probudili do krasneho a slunecneho dne. Vsichni jsme ozili behem nekolika okamziku a za nekolik dalsich minut uz z naseho taboriste stoupal dym a mezi stany se linula vune hamburgeru a opekanych housek. To jsme si pripravovali svacinu na cely den. Ja jsem udrzoval ohen pri zivote, kluci krajeli zeleninu a grilovali maso, a holky to vse davali dohromady a zalevaly to pikantni chilli omackou, protoze jsme mexicani a tak chilli papricky nesmi chybet v zadnem jidle, ani v krupicove kasi. Vypadalo to uzasne, az mel clovek chut, hned se do jednoho sendvice zakousnout. A protoze ta nedockavost na nas byla videt, tak jsme k snidani vyfasovali michana vajicka s parkem, zeleninou a opet chilli omackou. Jako priloha byl opet kopaci mic a tak kdo se zrovna nekrmil, cutal do micudy a predvadel co umi. Ja jsem to vse podporil jednou plzni a tak ten svet byl jeste mnohem krasnejsi a proslunenejsi, nez se mohlo zdat pri vstavani. Na chvili se zastavim u rozdelavani ohne. To byla totiz kapitola sama pro sebe. Kluci se nejprve snazili zapalit polena jak chlapske predlokti kousky novin a krabic, ktere kolem sebe nasli. Kdyz jsem videl jejich snazeni, tak jsem se rozhodl, ze jim predvedu par pionyrskych a skautskych triku, protoze jak jde o pobyt v prirode, tak to je moje parketa. Z batohu jsem vyndal vlastni nuz a zacal jsem ta polinka stipat na trisky na podpal. Drevo bylo krasne suche, aby taky ne, kdyz nas jeden pytel stal 6babek. Tady je totiz zakazano sbirat v kempech drivi a tak vam zkratka nic jineho nezbyva. Chlapci se dal pokouseli zalozit pozar, ale asi si nikdy nehrali se sirkami u stohu, protoze vysledkem jejich snazeni bylo akorat okourene poleno a opalenych nekolik chlupu na predlokti. Kdyz jsem si pripravil zaklad na tu nasi vatru, bylo jasne, ze ted jim musim predvest sou, na kterou dlouho nezapomenou. Hned vedle naseho stanu stala briza a tak jsem si naloupal nenapadne kousek kury a jako hreb dnesniho rana, jsem vyndal z kapsi vojenske kresadlo. A to neni jen tak nejake kresadlo, ono je totiz kouzelne. Je to maly kousek horciku ve tvaru kvadru, ktery ma na jedne delsi strane ocelove kresadlo. Takze kdyz vezmete nuz a z jedne strany toho kvadriku si nastrouhate hromadku horcikovych pilin, tak si potom na te druhe strane nozem skrtnete o to skrtatko a kdyz se vam podari tu jiskru hodit na tu hromadku pilin, tak se vam odmeni velmi rychlym vzplanutim a kratkym, zato intenzivnim horenim. Horici horcik ma teplotu kolem 2000 st. Celsia a tak to vazne stoji za to. A kdyz si tu hromadku pilin chytre zapalite na te naloupane brezove kure, tak se pomerne snadno stanete postrachem vsech seniku a benzinovych pump v okoli. Kdyz tohle kluci uvideli, rozzarili se jim ocicka jako o Vanocich. Victor se hned prihnal a ze musi rozdelat ohen on. Pripravil jsem mu pyramidku, vysvetlil princip a co cert nechtel, on se mu ten ohen podarilo zapalit temer napoprve. To bylo radosti a vyskani, jako kdyz si tenkrat praclovicek vykresal tu prvni jiskru ve studene jeskyni. A tak jsem ty kluky maxicky, naucil rozdelavat ohen pekne po nasem. Ale zpatky k vyletu. Kdyz byla svacina pripravena, nase cestovni batuzky pripravene a chladici box naplnen, mohli jsme se naskladat do aut. A ackoliv jsem sliboval hory doly a u snidane jsem si ta vajicka ani neosolil, tak jsem byl nekompromisne vyexpedovan do pick-upu. Takova drzost, ja, kluk jako proutek a div me nevyzenou na korbu. Vsak ja jim ukazu zac je toho loket. Od ted jim jen dvojite porce a zpatky me povezou na traileru. Po naskladani do aut jsme konecne mohli vyrazit. Cekala nas hodinu a pul dlouha cesta na plaz a tak jsem se k tomu postavil jako chlap a na protest jsem usnul. Cesta mi tedy utekla dobre, protoze jak se mi zacalo zdat o jidle, byli jsme na miste. Vyhazeli jsme veci a ja jako nejpovolanejsi jsem dostal za ukol zjistit, jestli se na mistnich plazich smi pit pivo nebo ne. Precetl jsem co se dalo a protoze jsem nikde nenasel obrazek s preskrtnutou plechovkou, oznamil jsem, ze je tady bezpecno a lednice muze jit s nami. A protoze se dnes slavil ten den Kanady, tak bylo i parkoviste zdarma. To jsme samozrejme oslavili bourlivym jasotem a jako slusne vychovani mladi lide, jsme za to podekovali i pisemne ve svem jazyce. A pokud na to dobre uvidite, tak jsme tam kazdy nakonec pripsal i zemi odkud pochazime. A tim je oficialne potvrzeno, ze uz mam kamarady z Mexika, Argentiny, Ameriky, Kolumbie a Ciny. A to jeste pripocitam Kubance, Jamaicany a Kanadany v praci. A kdo neveri, at si to tam bezi precist. Z parkoviste jsme pokracovali po znacene ceste lesem a ja uz jsem se tesil na tu kanadskou scenerii. A po ctvrt hodine, nekolika zakrutach a nekolika povinnych fotografiich se pred nami vynoril pohled jako z dobrodruzne knizky. Mezi stromy zacalo prosvitat jezero, tmave modre zbarvena hladina, kontrastovala s blankytnou modri oblohy a vse bylo lemovane kamenitym pobrezim a zelenymi lesy, vypadalo to jako vstup do raje . Sve misto si mezi cyprisovymi stromy, vysokymi jako jedle, nasly i kvetiny se zarive zlutymi kvety. Jezero je vazne obrovske a to neni zdaleka nejvetsi v Kanade. Pro nas suchozemce to je jako more. Mit takove jezero v Cechach, tak to more ani nepotrebujeme. Ale my se nakonec dockame, jeste par let budu vzadu na zahrade palit pneumatiky a jakmile povoli ledovce, mame more od Krkonos po Sumavu. Chvili jsme pozorovali tu nadheru a vzhledem k tomu, ze jsme tady nebyli sami, tak jsme se rozhodli najit si trochu klidnejsi misto na relaxaci. Sli jsme po te kamenne plazi a pozorovali jsme vlny omyvajici bile kameny a taky racky, kteri na tech kamenech postavali a kriceli na nas, jestli nemame neco do zobacku. Samozrejme ze mame, ale sami mame malo, tak snad priste . Rackum tady rikaji seagull a jsou vsude, i ve mestech. Uplne jako holuby u nas. A ty jsem tady za celou tu dobu videl jen dva a stali na nastupisti v metru a prejizdeli z jedne zastavky na druhou a to tedy cestne pionyrske, ze nelzu. Ale zpatky na plaz. Kdyz jsme zdolali par skal, tak jsme nasli, co jsme hledali. Krasna mala plazicka, ohranicena velkymi kameny, zrovna temi, ktere mate na uvodni fotce. Ja jsem celou tu dobu od parkoviste az sem nesl tu chladici tasku, protoze jak jde o piti a jidlo, tak neverim nikomu. A konecne tady jsem ji mohl odlozit a udelat si pohodli. No kouknete na ty stastne tvare Tady se nam libi a tady zustaneme cely den. Da se tady skakat ze skal do vody a dokonce nas jedna ta skala hlidala. Podle me totiz vypadala jako Varan Komodsky a to neni zadny mazlicek, to mi tedy verte. No reknete sami, jestli jsem se spletl o moc. A to hledani se vazne vyplatilo, protoze jsme tady ztravili cely den a dovadeli jsme jak to jenom slo. Voda byla jako led, ale nam to nevadilo, protoze slunicko se snazilo, jako kdyby svitilo naposledy a tak jsme si to uzivali i s husi kuzi. Uzili jsme si i skakani do vody az se z toho nasi cinance utopily plavaci bryle. Jenze jak vsichni vime, tak bryle se bez bryli spatne hledaji a tak musel prispechat na pomoc jeji pritel, ktery bryle sice mel, ale protoze ty jeji byly asi pet metru hluboko, tak se mu do te zimy nechtelo. A tak jsem mohl konecne ukazat, ze jsem si toho kapra na zakladni skole nevyplaval jen tak a ty bryle jsem ji vylovil. Zima mi byla, co vam budu povidat, aleprotoze se zrovna podavala svacina, tak jsem byl hned zase jako rybycka a uzivali jsme si dal zbytek dne. Taky jsem zkousel chytat ryby, ale nekdo jim zapomnel rict, ze prijedu a tak jsem alespon zamotal vlasec a nechal se postipat od komaru. Pak uz prisel vecer a byl cas se zabalit a vyrazit zpatky do kempu. Ja si jeste nechal udelat obrazek a pry ze tam vypadame jako svata trojice a ja si myslim, ze vlastne asi maji pravdu. Na ceste k autu jsme kazdy povinne sebrali suchou vetev, abychom meli ohen na vecer a cesta do kempu probehla naprosto klidne. Pripravili jsme si grill na steaky a Victor musel opet rozdelavat ohen jako pravy zalesak. Zitra to pry zkusi Chicho. Tak uvidime, jestli nebudeme o hladu. opet zavonelo pecene maso a protoze jsme tabor prevazne jihoamericky, musela samozrejme cely vecer hrat hudba a u toho se pilo a povidalo. Asi o pulnoci prisel napad neco si zahrat a tak jsme zapocali s mezinarodni tleskanou. To je ta hra, kdy kazdy mate sve znameni a tleskate se v rytmu do kolen a kdyz na vas prijde rada, musite ukazat sve znameni a pak znameni nekoho dalsiho. no byl to zpocatku boj, ale pak jsme chytli rytmus a zacali jsme jancit jak na zidovske svatbe. To k nam asi ve dve rano taky privedlo dva kanadany, kteri pry slyseli nase signaly a prisli se podivat co tady vyvadime. Zase se ukazalo, jak je tady vse otevrene, protoze neubehly ani tri minuty a chlapci uz tleskali jak o zavod s nami. Byli tady asi v deseti clene skupine dalsich kluku, kteri maji nejvetsi trucky v tabore, nejsilnejsi motory a cely den si hazi micem na americky fotbal a piji pivo. Takze skoro neco jako my. Asi ve tri rano nas prisel majitel kempu upozornit, ze tleskani uz bylo dost, ale muzika mu pry nevadi a tak jsme se bavili jeste nejakou chvili dal, az z toho pomalu vsichni docista usnuli a ja jsem v pet rano uklizel radio a dnes jsem si ustlal primo pod hvezdami, protoze byla vazne krasna noc i mlecna draha byla videt, tedy vlastne rano. A to rano prislo uz za dalsi tri hodiny, protoze v osm uz jsme zase vstavali a zacali se chystat na dalsi vylet. Ohen dnes rozdelaval Chicho a povedlu se mu to taky paradne, jen si tu brezovou kuru polozil na stul a jak mu najdenou chytla, tak z toho byl chudak cely zpoceny, protoze nam malem uhorel syr do sendvicu na snidani a to by byla tragedie velika. A tak jsme vyrazili na dalsi vylet a ju tu cestu opet prospal jako nemluvne. Ono tady pri tom cestovani neni o co stat, protoze jsou vsechny cesty rovne jako kdyz streli a vsude jen pole, baraky, nebo les. Asi nejak takhle rovne. Ale nakonec jsme dojeli na misto a zjistili jsme, za do kempu je vjezd zakazan, protoze maji plno. Nastesti se nam podarilo zaparkovat hned u hlavni silnice, na pozemku mistnich zemedelcu a stalo nas to jen 10 babek. Dokonce nas majitel hodil dodavkou az ke vstupu do rezervace a tak jsme nemuseli tech 5km slapat pesky. Zbytek cesty jsme ale museli po svych, ale bylo to lesem a kolem mensich jezirek, takze to byla moc pekna prochazka a konecne to zacinalo vypadat jako v opravdove prirode. Cesta byla samozrejme znacena a upravena, do lesa by se totiz clovek pustil jen z donuceni. Protoze se jednalo o prirodni rezervaci, tak se les nechal sam sobe na pospas a zive stromy byly propojeny s temi popadanymi v jednu kompaktni hmotu, kterou by se dalo projit jen po ctyrech a to byste jeste museli mit kozich a drapy. A tak jsme se drzeli sve upravene cesty a uzivali si scenerii na urcenych mistech, treba zrovna tady, na moste mezi dvema jezery. Nakonec jsme se dostali az k cili nasi cesty na dalsi plaz. Jenze tady me cekalo trosicku zklamani. Plaz byla asi 200m dlouha a bylo na ni asi 200.000 lidi. Ti moji compadres se tady vazne chteli usadit, ale pres protesty Evropske unie to vzdali a vydali jsme se o dalsi kus dal. Nakonec jsme nasli kousek plaze, kde se dalo udelat dva kroky, aniz byste na nekoho slapli a tady jsme si udelali sve dnesni taboriste. Voda se o moc neohrala ale den nam zase prijemne utekl a to urcite i diky tomu, ze jsem vsem vypravel, jak ze to u nas v Cechach chodi a co vsechno tam mame lepsi nez v Kanade. A on se jim ten nas raj tak zalibil, ze pry jednou prijedou. No to jsem na ne zvedav a pokud sve slovo splni, tak jim pripravim takovy program, ze na to budou dlouho vzpominat. A kdyz uz nam to slunicko zacalo zase zapadat, tak jsme zbalili sve ruksacky a vydali se tou samou cestou zpatky. Lidi trochu ubylo a tak se bylo i na co divat. Taky jsem cestou zpatky objevil ukazatel ke Konskemu jezeru, ale tam me uz pustit nechteli, tak si ho necham na pristi cestu do Kanady. Vim, ze se tam jde timhle smerem a to mi uplne staci. Kdyz jsme dosli zpatky ke vstupu do kempu, meli jsme pred sebou jeste 5km k autu, ale Victorovi se podarilo stopnout auto a tak jsme si cekani na nej kratili opet hranim s micem, protoze ho dokazali vycarovat z tech svych pidi batuzku a ja si zacinam myslet, ze to musi mit neco spolecneho s pyramidami starych Olmeku. Jinak si to vysvetlit nedokazu. Victor se pro nas stastne vratil a tak hura nalozit a zpatky do kempu, dnes mame posledni spolecny vecer a hromadu prace pred sebou. Na ceste zpatky jsme se zastavili jeste pro maso a ja si koupil svou prvni pytlikovanou lahev, to aby nikdo nevedel, po cem vam rano bylo spatne . V kempu se opet vznitil grill, zacala hrat hudba a ja dostal na starosti pripravu vecere. Meli jsme asi 3kg veproveho, tak jsem pripravil prirodni rizky a zacal koncert. Chlapci z pocatku moc duveriví  nebyli a naklepavani masa jim prislo jako plytvani casem. A kdyz videli, ze ty rizky nemaji obvykle dva centimetry na vysku, tak je presel smich uplne. Ovsem jen do chvile, nez jsem jim naserviroval prvni varku. Zmizelo to v nich jak ve smecce vlcaku a na dalsi uz stali sporadane frontu. Zpivalo se, jedlo se, pilo se, dokonce Victor nasel odvahu ucit me salsu a tak nam bylo vsem fajn az jsem je musel vsechny spolecne vyfotit, at mame na co vzpominat. A protoze bylo po pulnoci a posledni den pred nami, sli jsme spat sporadane, ze nas ani pan majitel nemusel doprovazet. Nedelni rano bylo ve znameni horecneho baleni a odjezdu. Pan majitel vsechny stanoviste objizdel na ctyrkolce a hlasil vysilackou, jestli smi dane auto odjet bez pokuty domu. Nam se to podarilo take a tak jsme nabrali smer na mistni pisecnou plaz a tady jsme se konecne mohli poradne vycachtat, protoze voda byla vyhrata jako kafe a my jsme travili cely den povalovanim na pisku, stavenim hradu a samozrejme hranim fotbalu. Nakonec nas cely ten vikend tak uondal, az jsme z toho usnuli a probudili se v sest vecer na prazdne plazi. Vitr prijemne chladil, vlny sumely a byla to ta chvile, kdy jen tak lezite a jste spokojeni se svym zivotem a kdyby to tak zustalo naporad, tak vam ani nic chybet nebude. Ale protoze byl cas na zpatecni cestu, tak jsme to kouzlo okamziku museli zlomit a prislo posledni baleni tohoto vikendu. Samozrejme jsem si zapomnel fotoaparat v aute a tak jsem si jednu fotecku vypujcil, abyste vedeli, proc se nam tady v podvecer tak libilo. Prosli jsme se jeste vecernim mestem a pak uz se jen nalozit do aut a posledni pohled zadnim oknem na vzdalujici se jezero. Nase auta se ponorila do tmy a kuzele prednich svetel mirily zpatky k Torontu. Zahajil jsem posledni protestni akci tohoto vikendu a opet jsem usnul Probudil me az prijezd k nasemu baracku a po rychlem vylozeni, prislo rychle louceni a protoze bylo daleko po pulnoci a zitra nas cekala prace, zmizeli jsme vsichni ve svych doupatech. Spanek prisel rychle a po tak narocnem vikendu, bychom si vsichni zaslouzili dalsi den volna. Ale na to tady nemuze byt ani pomysleni.

A tak prislo pondeli a protoze se musi pracovat dokud je prace, tak cely tento tyden byl zase jen ve znameni brzkeho probouzeni, tezke prace, pozdniho navratu a tak kazdy den, porad dokola. Povzbuzeni prislo dnes po praci, kdy jsem dostal svuj dalsi sek a kdyz jsem prisel do banky, zjistil jsem, ze ten puvodni uz mam na uctu a ten dnesni mi tam pripsali uz obratem. Hned jsem tedy vybral nejakou hotovost a dnesnim dnem jsem prestal cerpat z usetrenych ceskych penez. A protoze byl ten patek a cas slavit, tak jsem ochutnal dalsi hamburger, tentokrat v Papa burgeru a ten se prozatim umistil na prubeznem druhem miste ze tri. Stale jsem jeste nebyl ani v KFC, ani u mistniho Meka, tak se nechame prekvapit. A aby ta oslava byla uplna, tak jsem zasel do sveho oblibeneho obchodu a koupil si novy navijak naprut, to aby Ti komari u te vody kde nejsou ryby, meli zase na cem sedet. A protoze je tady vikend a cas odpocivat, tak zitra pojedu zkusit rybarske stesti na nektere jezero tady v Torontu a na sobotni vecer jsem pozvan na mexickou oslavu narozenin, tak se asi opet nudit nebudu a jen doufam, ze do toho dalsiho pondeli, stihnu nacerpat alespon trochu novych sil.

A jak jsem slibil, na zaver tady pro vas mam par vasich mistnich pribuznych a dnes jsou to zastupci kamaradu z prace.

Tak tady mame kanadskou rodinu Veverkovic a to prave u snidane. Moc pozdravuji a pan Veverak posila orisky v pytliku.

Pak je tady rodina Usakovic a slecna Dirty Boots, ktera svou radost dava nepokryte najevo a posila svou fotku, kdybys pry nevedela, jak ze vlastne vypada.

A samozrejme nemuze chybet ani rodina Lamickovic, ktera vdecne pozuje na ceste ke kadernikovi a na mani-pedi. Priste pry uz ve spodnim pradle.

A timto se s vami loucim a jdu sbirat sily na dalsi vikend. Vy my nezapomente prat konecne tu rybu a myslete na me.

PaKonik..