Dalsi nabity tyden za nami

Dnes jsem si naordinoval odpocinkovy den a tak kdyz jsem prisel z prace, dal jsem si sprsku a rekl si, ze se s Vami podelim o par dalsich zazitku. Dopredu prozradim, ze jsem jedl neco jineho nez fazole, vypadam jako kanadan, choval jsem se schvalne jako turista a vetsina z vas tady ma pribuzne.. Takze..

Dny mi tady utikaji dost rychle a vse se toci jen kolem jedineho a to je samozrejme prace. Minuly tyden jsme patek stravili v zaprasenych ctyrech patrech garazi a at jsem se snazil jakkoliv, povyseni jsem se nedockal. Muj kolega se ale pro zmenu dockal vyvrkuteho kotniku, takze mel napln vikendu jasnou - bude lezet. My evropane uz jsme dal, tak jsem si to vikendove flakani dokazal naplanovat i bez vetsi fyzicke ujmy a tesil jsem se na sobotni dopoledni valeni u kreslenych filmu. Jak uz je tady zvykem, dopadlo vse samozrejme jinak. V sobotu dopoledne jsem se probudil uz v sedm a nemohl jsem znovu zabrat. Na radu tedy prisla bedna a zjisteni, ze se podle nejakeho zahadneho systemu opakuji stejne filmy na ruznych kanalech, takze pokud jste chlap a behem jedne hodiny dokazete diky prepinani sledovat soucasne pet filmu, tak zjistite, ze po par dnech jste zase na zacatku cyklu a znovu sjizdite vsech sest dilu Hvezdnych valek. Vysilani neurychlil ani fakt, ze jsem ve tretim kole hercum napovidal a snazil se tak dej posunout kupredu, nebo zahajit novou dejovou linii (pro zajimavost je treba doplnit, ze tady filmy z 99procent zacinaji v celou nebo v pul a vsechny reklamni bloky zacinaji na vsech kanalech stejne. Navic prvni reklama jde ihned na zacatku filmu a posledni prsne pred zaverecnymi titulkami. To me jako Cavemana-lovce s ovladacem dost deprimuje a nuti premyslet o poskozeni ciziho majetku. Tohoto systemu se ale brzy doma dockame taky a jeste s laskou oprasime stare VHSky). Necekane to nepomohlo a tak jsem zacal delat neco uzitecneho, hledal jsem si na netu napln sobotniho vecera. A hle, na strankach Meetupu jsem nasel ceskou skupinu v Torontu, ktera zrovna mela vecer kazdomesicni setkani v hospode. Tim bylo rozhodnuto, driv nebo pozdeji jsem musel do zdejsich hospod vyrazit take a proc ne zrovna dnes. Hodil jsem na sebe cistou kosili, stravil hodinu hledanim vhodneho spoje a pul hodiny pred cestou jsem do sebe hodil tri Kozly. Jednoho abych nemel takovou zizen, druheho proto, abych nemel takovou zizen, a ten treti mel neco spolecneho s zizni, jen uz nevim co. Zdejsi tocene pivko stoji i s dani kolem 6 babek a kdyz uz jste me donutili  setrit, tak by me ta tradicni ceska zizen mohla rychle posunout k te vyhlednute ryzi. Cesta do hospody probehla presne podle planu a ja nabral pouze hodinove zpozdeni. Tramvaje tady maji zastavky na kazde krizovatce a autobusy na kazde druhe. Vyhodou je, ze vsichni stavi jen na znameni, takze na nekterych stanicich zbytecne nestavite. Nevyhodou je, ze musite byt neustale v pozoru a pokud jedete po pameti, tak stojite s celem pritiskutym na skle, rukou na signalizacnim lanku (jsou natazene po cele souprave) a kdyz zahlednete znamy orientacni bod, trhnete za lanko jak za zachrannou brzdu. Uz mam vyzkouseno, ze pokud to udelate v rozjete tramvaji 30m pred zastavkou, donutite stojici cestujici preskupit se do necekanych obrazcu a hromadnych utvaru. Lidi jsou navenek ale velmi pratelsti a tak jsem za to byl parkrat odmenen i nekolika "uprimnymi" usmevy. V hospode jsem se seznamil s nekolika Cechy i Slovaky a dozvedel se par zajimavosti a rad. Zklamanim pro me byla ale obsluha, ktera si za pivko rekla 7 babek a po zaplaceni desetidolarovkou se v klidu otocila a odkracela i s mymi 3 babkami v kapse. Cisnici tady ziji hlavne ze spropitneho a tak jsem mel jasno, tim si spropitne vybrala za vsechny. Kdyz dorazila po hodine znovu, tak jsem sibalsky zaplatil dvackou a cekal co se bude dit. Nezklamala. Zacala mizet i s dvackou. Pred ocima mi bleskla blizici se miska ryze a tak jsem nelenil a zavolal si ji zpatky. S usmevem mi polozila ruku na rameno a co ze jako budu jeste chtit. "Pivko za sedm, ja platil dvackou, takze budu chtit jeste drobne" rikam. Ted uz nas sledoval temer cely nas stul. Servirce ztuhnul usmev a po 5ti vterinach bez hnuti sahla do kapsy, polozila mi na stul 12 dolaru a mela se k odchodu. Mam za sebou uspesne prvnich 5 let povinne skolni dochazky a tak mi to nejak nesedelo. Smerem k jejim zadum tedy pronesu "To je ale jen dvanact". A to bylo naposledy, co ke mne ten vecer prisel nekdo pro objednavku. Otocila se totiz a vitezne pravila "Dvacet minus sedm je dvanact" a odesla. Tak o tom jsem musel chvili premyslet. Vim ze tu maji miry ve stopach a palcich, dokonce tu nemaji prednosti zprava, ale ze by tu meli jen devet prstu misto deseti? Chvili jsme to s ostatnimi prepocitavali, ale cerv pochyb ne a ne zmizet. Vyresila to za nas sama servirka, ktera se po chvili vratila a hodila prede me jeden dolar a se slovy "Dalsi objednavky jen na baru" zmizela navzdy. Skoda, treba bych ji to nakonec uveril. Jako spravni Cechoslovaci jsme ovsem vse vzali s klidem a pod stolem zapocala svou cestu lahev vodky. Vecirek se tedy vydaril a ja vecer zvladnul i vystoupit na spravne zastavce bez poskozeni ostatnich cestujicch.

V nedeli se do Hostelu pristehovala dalsi rodina a tak bylo rozhodnuto. Je na case najit podnajem. At kvuli soukromi, tak kvuli nizsi cenne a pravdepodobne i vyssi kvalite. Hupsnul jsem na zdejsi inzertni portal a zacal hledat podnajem do 500 mesicne. Opdovedel jsem na par inzeratu a po poledni prisla prvni odpoved. Maji pry klidny dum, v cene pradelna, veskere energie, vysokorychlostni internet, zahrada, grill, nakupni centrum za rohem. Jestli pry chci, tak at se prijedu podivat. Cena 450. Nebylo o cem premyslet a tak jsem si nasel nejrychlejsi spojeni a vydal se na cestu. Opet jsem narazil na dva ruzne provozovatele dopravy a to znamenalo 3 dolary za tram, 3 dolary za bus a to same na ceste zpatky. 12 babek za 15km jizdy. Nahodil jsem tedy oblicej cislo 27 - turista. V tramvaji jsem zakoupil prvni listek a dorazil k prestupu na bus jine spolecnosti. S usmevem a listkem v ruce jsem vlitnul do autobusu. Ridic na me chvili koukal a povida "Tento listek tady neplati, tri babky". Presel jsem na oblicej c.6 - ztracen ve velkomeste a v koutku oka se mi objevila slza. Ridic nasadil oblicej c. 2 - tolik casu dnes nemam a mavnul rukou do autobusu. Nasadil jsem oblicej c. 1 stastne stenatko a zmizel jsem vzadu. Po 20 minutach jsme byli na miste a ja zacal hledat spravnou adresu. Panelakove domy se zmenily v nizke rodinne domky a parkoviste v zahrady. "Tak tohle znam z americkych filmu" pomyslel jsem si a patral dal. Ani jsem nechtel verit vlastnim ocim, kdyz jsem zastavil pred jednim z tech domu. Pred barakem pani domu zalevala zahradu a kdyz si me vsimla, zavolala sveho syna a s usmevem me zvala dal. "Tak tohle znam z americkych hororu" pomyslel jsem si tentokrat a se zady u steny a rukama na krku jsem sel dal. Z majitelu se vyklubala mexicka rodina a pokoj odpovidal popisu a vse ostatni take. Tohle bylo co hledam, ale nebyl jsem jediny zajemce a tak jsem nechal vyplnenou zadost, kontakt na zamestnavatele a po rozlouceni vyrazil domu. Nasel jsem si zkratku k zastavce, tak jsem si ji ulozil do pameti pro pripadne pozdejsi pouziti a domu jsem dorazil akorat na fazolovou veceri. Projizdel jsem dalsi inzeraty, kdyz mi v deset vecer jeden ze synu zavolal a ze jsem se jim libil, tak kdy se chci stehovat. Hostel jsem mel predplacen do utery a tak nebylo tezke se rozhodnout, zitra se stehuju do "Beverly Hills". Usinal jsem s usmevem a tesil se na druhy den.

V pondeli nas boss prevedl na rekonstrukci rodinneho domu v zidovske milionarske ctvrti. Prodlouzil se mi tim dojezd do prace o 30 minut, takze mi to trvalo pres hodinu a pul. Cely den jsme chystali vse na zitrejsi betonovani a kolega s vyvrknutym kotnikem si tentokrat rozrizl biceps az na sval, takze znovu do nemocnice. Ja prezil i tentokrat a po navratu v sedm domu jsem zacal fofrem balit. Nevim jak se to stalo, ale pribylo mi par veci a protoze jsem se nechtel vzdat ani cibule, tak jsem oba batohy nafouknul jako skakaci mice. Rozloucil jsem se s prekvapenym majitelem a po osme vecer jsem se znovu vydal na cestu. Tentokrat jsem k obliceji c. 27 - turista, pridal i batoh na zadech, takze tramvaj byla zadarmo a bus za 69centu. Oni totiz ridici nevraceji drobne, takze papirova dvacka a muj vyraz ho primel spokojit se se vsemi drobnymi v penezence, prave v nominalni hodnote 69c. Vybavil jsem si vcerejsi zkratku a mexicanum napsal, ze jsem na ceste. Pry se tesi, asi na ceskou veceri. Jak uz jsem rikal, zastavky maji snad temer vzdy rozestup nejvice 500m a tak se cesta docela vlekla. Ja jsem si ale konecne zrovna poridil mistni SIM a protoze nebehala v mem telefonu, koupil jsem si zvyhodneny smartphone k tomu. Zde tim ziji vsichni. Kanadane pri cestovani delaji jednu ze tri veci. Bud spi (vetsina), ctou si Metro, nebo chatuji na svych telefonech. Jako velci nacionalisti maji temer vsichni Blackberry nebo alespon iPhone. Dost jsem se jim v duchu posmival, ale ode dneska jsem taky kanadan. Ctu Metro a  koukam do mobilu. Diky tomu jsem samozrejme prejel svou nove objevenou zastavku se zkratkou a tak jsem objevil snad jedinou zastavku v Torontu, ktera je od te druhe vzdalena vice jak kilometr. Jak jinak, s 40kg na zadech jsem stale v pracovnich botech slapal ten kilometr zpatky a protoze jsem se rozhodl najit novou zkratku, tentokrat pres park, zasel jsem si dalsi kilometr tam. Nekdo mi totiz zapomnel rict, ze parkem proteka ricka a ma jen dva mosty. No nic, alespon vim, jak to v okruhu dvou kilometru vypada. Nova rodina to vzala sportovne a po blizsim setkani jsem sel konecne spat. Jeste jsem jako vyraz diku rozdal zbyle kozly a doufal, ze pokud me pujdou vecer zabit, opili si spletou dvere. Starsi syn mi slibil vzit me rano autem do mesta, tak jsem konecne usinal v opravdove kanadske domacnosti a abyste meli predstavu, sel jsem z tohoto 

do tohoto. Spolecnost mi delala Shaun a tak se mi krasne usinalo.

Utery bylo opet pracovni a kdyz nam na stavbu prijel mix s betonem, prisla hodina pravdy. Boss uz si drive vsimnul ze umim s maltou a betonem delat, tak se mezi reci zeptal, jestli bych zvladnul udelat asi desetimetrovy chodnik s metrovou siri a sklonem podel baraku a jeste navic se spadem od baraku. Moje "doufam" ho asi neuklidnilo, ale vazne nevedel jak na to, mix bezel na prazdno a tak jsem skocil do holinek, vyrobil si stahovaci prkno, prichytil na nej vodovahu a nechal se zalevat betonem. Padnul i navrh, jestli bych uprostred toho tuhnouciho betonu nechtel zustat stat, ze bych majitelum mohl vitat hosty, ale nez stacilo dojit k hlasovani, mel jsem chodnik nahrubo hotov a uz jsem si cistil holinky hadici. Vsechny jsem ocividne zklamal, ale co, kdyz budou mit zajem, rad jim priste namicham Sicilske backory sam. A to si dam zalezet. Kdyz jsem chodnik dofinisoval, Boss si ocividne oddechnul  a prozradil mi, ze z toho mel takove nervy, ze synovy zapomnel udelat vikendovou oslavu. A zrejme byl v dobrem rozpolozeni, protoze si me vzal stranou a mezi ctyrma ocima mi sdelil, ze mi od zitrka zvysuje mzdu o 3 dolary na hodinu. Takze dalsi krok mam za sebou a znovu se potvrdilo, ze Zlate ceske rucicky se ve svete neztrati a zrovna tady mate opravdu tolik, jak tvrde dokazete makat. Domu jsem jel s vazne dobrym pocitem a protoze byl cas na malou oslavu, tak jsem se zastavil v mistnim Apache Burgru a dal si ten nejvetsi burger s hranolkama, smazenou cibuli a velkou Pepsi. A kdyz uz jsem si tu hromadu nesl domu, tak jsem si v hlave vytvoril plan pro ty dny, ktere musim travit ve meste a ne v prirode, jak bych chtel. Ja totiz obejdu vsechny ruzne burgrarny ktere tady maji a budu hledat ten nejlepsi, nejvetsi a nejstavnatejsi burger v Kanade. A kdyz budete hodni, tak vam pak mozna prozradim, ktery ze to vlastne je.

A nez se s vami dnes rozloucim, tak vam jeste prozradim, ze jsem tady uz potkal pribuzne mnoha z vas a tak vas tady mam vlastne vsechny sebou. A abyste mi verili, zacal jsem si pripravovat male fotoalbum, ktere vam sem zanedlouho dam, at vidite, jak se tady vasi pribuzni maji. Pro dnesek tady mam bratranka Ondrovo (Ondrova)  milacka . A vy ostatni se muzete tesit na sve pribuzne, o kterych jste mozna ani nemeli poneti.

Tak a dnes uz konec, jdu sbirat sily na ten zivot za oceanem. Denne na vas myslim a tesim se, az vas zase budu trapit doma.

Pac pac pac a dnes jeste jedno specialni pac navic.

Konik.