Intermezzo Canadiano

Rikam si, proc se na Kanadu nepodivat i cizima ocima? Tak napriklad z pohledu Ondry:

   Začít druhou část příběhu?? Odkud??  Od přistání? Od letu? Od odletu? Od balení věcí 4 hodiny před tím, než jsem měl stát na letišti? Kdepak, to bych vás připravil o mnoho zážitků, které rozhodně stojí za sdílení.. Začneme od zařizování veškerých dokumentů k odletu, například takové vývozní povolení na zbraň v Čechách uděláte formou písemného oznámení, v Kanadě až při příletu, ale Holandsko, přes které letíme je větší oříšek. Takové Student Agency řešilo vývozní a dovozní povolení 6 týdnů a den před odletem mi volají.. „Bohužel, holandští klucí celnický dnes ráno přiznali, že mou žádost ještě ani neviděli, natož vyřídili a tudíž mi nabízí jiný let..“ Fajn, řekl jsem , ale nepřipadá v úvahu, V té tobě jsem si ještě bláhově myslel, že Jeníček už vyzvedl auto z půjčovny a děj se co děj bude čekat na letišti i s rybářským náčiním a hurá rovnou na ryby.. Ale to bych předbíhal.. Teď už i s úvahou vycestování bez flinty a nákupem kuše v Kanadě volám na spřátelené operativní oddělení Policie ČR  - letiště Ruzyně, nevěřím vlastním uším, mám si zavolat za 2 hodiny.. a co myslíte?? Měl ho tam.. Tak že už jen zabalit.. Poslední rady od přátel a našeho hospodáříčka, poslední smskové přání k letu a Čendovo nabádání k mysliveckým zvyklostem a vcházíme s jednohlasně odhlasovaným zásobovačem alkoholu výpravy, později přezdívaným RUMOVOU PRALINKOU (Jeníkův taťka) do haly letiště a první rána – při odbavení nám usměvavý mladík vysvětluje, že si máme nechat buď přebalit zavazadla a nebo připlatit nadváhu jednoho z nich, připlatíme, v tom problém nevidím, všechno co vezeme je probrané natolik, že nic vyhodit nemůžeme.. Dále flintu zaplatím jako další zavazadlo, tak tedy domluveno, chceme jít zaplatit, když si mladík vzpomene na další zábavnou informaci. Ty patrony v krabičce, které teď leží na jeho stole měly ležet v mým zavazadle, jen že to už odfrčelo dolů po pásu, haháááá, teď se přestal smát zas on, jelikož pro něj musí dolů a dotáhnout jej zpět, my se s Milanem odebíráme zaplatit zavazadla a já přestávám opět reálně uvažovat, 75 Euro za flintu? Je to totiž další zavazadlo, ale dalších 75 Euro za 4 kila nadváhy?? Copak jsem někde po cestě na letiště praštil bábu lopatou??? Asi ano, protože musím zaplatit i tuhle částku. I kilo nadváhy je bráno jako další zavazadlo. Platím a klučina od odbavení už ukazuje, že můj bágl je zpět, super, když už ho musím otevřít a přihodit patrony, přihodím tam i dalekohled a balík tužkových baterek, které mám v příručním zavazadle, teď jestli to převáží, budu doplácet nadváhu i za tenhle batoh. Tak nepřeváží, mám si ho naložit i s flintou a odbavit ho u celní policie. To je asi jediná pobočka letiště, která nás vítá s úsměvem, nechce po nás peníze a ještě nám poradí, co při cestě zpět..

   Holandsko je ze vzduchu samá voda, a asi i tak by se dalo nazvat čekání na další proclení a odbavení, už mě zase stejně jako u nás vyzouvají z bot a diví se, proč mám na nohách kanady??  No hádej, víš jak jsou těžký??  Bych musel vyhodit další z Becherovek, které vezeme Jendovým Mexičanům..  Během letu se na nás asi letušky domluvily, podle mě se jen točí a stále nosí další a další jídlo, musím usnout, jinak prasknu.. Po víc jak osmi hodinách  letu nás málem nadobro přišpendlil pilot při přistání, které rozdýcháváme ještě v hale, ono přistávat na levé křídlo místo podvozek a pak tančit po celé přistávací dráze a skákat z levé strany na pravou, nikomu na dobrém pocitu nepřidá.. Začíná úředničina, po druhé kontrole dokladů nás s Milanem rozdělují, ty ulicí vlevo přikazuje celník, ukazujíc na Milana, a ty co máš zbraň, tak  vpravo, ok, přede mnou řada lidí a každého si volá jeden z dalších celníků. Všechny 4 přede mnou stojící tmavý bratry vracejí zpět, jsou pro ně nežádoucí, tak teď už mi do smíchu vážně není, úředníci jsou očividně v nedobré náladě, jen jediný tady úplně vpravo toká s mladou černoškou, ty vole, už se vykecej, k nikomu jinému já nejdu.. Holčina mizí ve dveřích a na mě přeci jen úředníček mává, super, přitáhnu svůj bágl, který táhnu už od pásu po zemi, a říkám mu, mám tady žádat o zbraň a povolení, úředníček ještě v dobré náladě, kterou mu později ještě stonásobně zvednu říká, stůj tady, nesahej na zavazadlo a já dojdu pro dokumenty. OK, to zvládnu. Je zpět, tak od začátku, mezinárodní zbrojní průkaz.. v pořádku, jaký je to typ zbraně?? Ráže?? Váha?? Délka? Délka?? No tak to nevím! OK, zvedněte zavazadlo na stůl a odemkněte ho. Jak řekl, tak se skoro stalo.. Odemknu zavazadlo a říkám mu, tady je munice, on a zbraň? Zbraň?? Tu máš mít ty, říkám já?? Úředník na mě chvíli kouká a ptá se znovu, kde máš zbraň? Já opět odpovídám, že zbraň chci já po něm.. Tak a tady něco nehraje, úředníček na mě kouká jak na pitomce.. Já mám mít vaší zbraň ptá se pro jistotu?? YES!!!! Lidi tomu neuvěříte, úředníček ověšenej neprůstřelnou vestou se chytá za hlavu a jde se mnou zpět do haly příletů. Po pěti minutách ukazuje na černé pouzdro ležící v hale plné lidí u stěny mezi pásy s ostatními zavazadly a ptá se, to je ona?? YES!!! This is my gun!!!  Oni ji vyložili s ostatníma zavazadlama a já jí tu nechal hodinu ležet jen tak.. .. Opět na mě kouká jak na pitomce a ptá se, jak si chtěl beze zbraně toho medvěda lovit?? Rukama? Nebo nožem? Směje se.. Máš nůž ptá se? Mám. Jak velký? No asi takhle ukazuju rukama cca25 centimetrů.. This is illegal!! Oh sorry a ukazuju rukama 10 centimetrů, tak teď už se celník pomalu dusí smíchy.. Dojdem zpět a celník mým příběhem baví i ostatní, paráda, právě mě jeho kolega označil za zábavného, super a můžu už jít?? Ne, zaplatíš ještě 25 dolarů za povolení.. Teda lidičky, konečně vcházím do haly a vidím Jendu i s tátou, ten prošel všude bez potíží.. Vítání bylo ohromné, první co nám Jeník oznámil, byla radostná informace, auto z půjčovny nemáme, chtěli za něj nakonec 3000 doláčků.. Ale nevěšme hlavu, odvoz máme zajištěnej a další překvapení je na skladě, před letištěm stojí ohromné bílé GMC ze kterého vylejzá Jendův kamarád, naložíme bagáž a razíme k němu, Konečně klid, otevřeme pivo, připijeme LOVU – LESU a Jendův kamarád říká dosti lámanou češtinou.. Chovejte se jako doma.. Tak to beru za bernou minci, lednice plná, piva dost, není co řešit.. do rána naspíme jen 3 hodiny, protože zbytek noci trávíme vyprávěním všeho toho, co se stalo a událo a teď?? Sladké sny a těšte se na pokračování, našeho neuvěřitelného startu napříč Kanadou..