Letem svetem Torontem.

Napsal Cesky Honza (») 29. 9. 2011, přečteno: 958×

Potom, co kluci uspesne dorazili do Toronta a dostali se pres vsechna celnicni uskali, zacal nas novy pribeh.

Fiasko s pujcovnou jsem uz popsal, ale nastesti se do hry vlozil kamarad John, Cecho-Kanadan, ktery je zetem pani Locher. Nabidl se, ze nas odveze z letiste a prvni noc muzeme prespat u nej. Cela rodina mu odjela do Cech a tak byl v baraku prostor pro nas pro vsechny. Vzal rodinou dodavku a uspesne prestehoval nas zajezd k sobe. Hned vzapeti kluky opravdu prekvapil a predvedl jim, o cem ze vlastne Kanada je. Ukazal nam, kde co v dome ma a oznamil, ze jede za kamaradem a at se chovame jako doma. Vzapeti za nim zapadly dvere a ackoliv ja osobne jsem ho videl ctyrikrat v zivote, nechal nam na starosti svuj dum. A ze jsme se postarali, to zase jo. Vyplenili jsme lednicku a pritom jeden pres druheho vypraveli co se za ten posledni pulrok udalo, no bylo toho vazne hodne. Ani jsme si nevsimli, jak ten cas leti a John byl o pulnoci zpatky a potom co si dal s nami par piv, byl cas jit se ulozit. Na sobotu a nedeli byl v planu vylet na ryby na Manitoulin Island. Pouhych 550km tam a 550km zpet. Jediny problem bylo auto. Ale protoze John je vazne kamarad, nabidl, ze muzeme jet vsichni jejich dodavkou. No to bylo radosti, ze jsme zase mobilni. S klidem v dusi jsme po pulnoci ulehali s budikem nastavenym na 4:30. Rano nas ovsem humor rychle presel. John nam oznamil, ze se mu to v hlave rozlezelo a ze k jezeru pojede na sve motorce. Tak to byla trosicku cara pres rozpocet. Mistni dodavky zerou jako my a ve trech lidech to znamena, ze nekdo musi prodat jatro, protoze benzinu se nedoplatime. John se na nas podival a pry, ze ho neco napadlo. At si vezmeme jeho auto. Zere min a pro tri je akorat. Ma ho pry pred garazi. Vykoukneme z okna a tam stoji ON. Nekolik minut si pripadam, jako ten maly kluk, ktery sbiral anglicaky a lepil si samolepky formuli a plakaty se zavodnimi auty. V rannim slunci se na prijezdove ceste lesknul nadherny Dodge Charger, opravdove americke Muscle Car. „To myslis vazne?“ ptam se ho.  „No jasne, predpokladam, ze ridit umis?“ pta se on. „No jasne, jako Fitipaldi“ povidam ja. „Tak fajn, tady mas klicky a je na case vyrazit“. Tak takhle se plni klucici sny. Driv nez si to rozmysli, cpeme do auta vsechny nase kramy a skaceme dovnitr. Ocividne ho bavime a tak se s usmevem usazuje na sve BMW a vyrazime. Vede nas probouzejicim se Torontem smer severni Ontario, tedy jedna z nejkrasnejsich prirodnich oblasti v Kanade. Cesta ubiha pohodove. Motor si bruci sve osmivalcove blues a jedine co me drzi na uzde, je John pred nami a znacky na dalnici s omezenou rychlosti 100km/h. Jak rad bych seslapnul plyn az na podlahu, nechal ten osmivalcovy motor do V roztocit do otacek a s virem v nadrzi bych pozoroval rozmazanou krajinu za okny. O tom se vsak tomuhle autu muze v Severni americe jen zdat. Je mi ho tak lito, zaslouzi si jednou za cas dat poradne napit, jak rika kamarad Kaja. No a takhle nam utika ta nase  cesta. Kluci foti vsechno co se jim dostane do hledacku a ja si uzivam auto. Kanada se probouzi do noveho dne a zastihuje nas na Highway 400. Slunicko se vydava na svou pout a nechava Johna rozmrznout, protoze teplota je zatim poctivych 6 nad nulou. Je to frajer, ze se na tuhle cestu na motorce vubec vydal. Nase pneumatiky polykaji kilometry a cesta utika. Kluci takovy zacatek opravdu necekali a tohle se jim moc libi. Auto je sice zarovnane az po strechu a Ondra ma vzadu misto jako v v auticku z autodromu. Celou cestu se pere s batohy na zadni sedacce a obrovskou zelenou bednou. Ta neda spat tatovi a po nekolika set kilometrech se me pta, co tak duleziteho v te tasce mam, ze ji musim tahnout sebou. Cekal jsem, kdy se na to nekdo zepta, protoze jsem jim to nemoh rict sam, to by ji vyhodili uz v Torontu na prvni krizovatce. Jak jsem si tehdy koupil tu kusi a koupil jsem si k ni i ten obrovsky zeleny terc, tak ja ho musel proste vzit sebou, clovek totiz nikdy nevi, kdy se takovy metr krychlovy veliky a 30kg tezky terc muze na ceste hodit, ze jo? Tata to asi nechape, protoze potom co mu to dojde, navrhuje vyhodit terc zavrenym okenkem ven a pry rad pribali i me. Uklidnuju ho slibem, ze ho necham si do nej alespon jednou vystrelit. Zatim jsem prezil. Uzivame si vylet a kdyz se den prehoupne pres poledne a sluno zapocne svou podvecerni cestu, dorazime do kempu. Rychle se ubytujeme a protoze po ceste nebyl cas na vetsi jidlo, zaciname hned grilovat. Vse potrebne uz jsme koupili cestou a tak je to jen otazkou okamziku a drevene uhli si spokojene popraskava pod steaky a aby jim tam nebylo smutno, spolecnost jim dela anglicka slanina, paprika a zampiony. Nejlepsi misto na grilovani jsme nasli primo na pobrezi a tak nam uz vlastne ke stesti nic nechybi. Je pohadkovy zapad slunce, ja mam u sebe sve nejblizsi a co vic si muzu prat? Snad ukazat klukum o cem je kanadska pohostinost. A protoze cert nikdy nespi, tak se od vedlejsiho ohniste ozyva otec indicke rodiny, ktery se marne snazi rozdelat ohen. No to mi samozrejme neda a musim jim ukazat, jaky jsem borec. Prichazim k doutnajicimu ohnisti. Pozoruji vitr, jde od jezera. Zkoumam druh dreva ktery pouzili, odhaduji vzdusnou vlhkost, pocitam sklon vrchnich polen a nalevam do ohniste pul litru tekuteho podpalovace. Kdyz se usadil popel a ohen presel pres bilou a modrou zpatky do zlute, bylo vsechno drevo v plamenech a indicky otec se na me usmudlanou tvari usmival, ze tak nejak si to predstavoval i on. Znalecky mu prisvedcim a s dmouci hrudi odchazim k nasemu grilu. Ondra se vyznamenal a pred nami se zacina pomalu plnit stul. V blizkem altanu se usazuje skupinka starsich panu a pozoruji co delame. My mezitim likvidujeme vse co se na stole objevi, at uz je to k jidlu, nebo piti. Chlapikum to neda a jeden z nich se me pta, jestli muvim spanelsky. Povidam, ze neco malo jo, ale anglicina bude lepsi. A odkud jste pta se on. No z Czech Republic ja na to. No to znam, v sedesatemosmem jsem stal na Vaclavaku, kdyz prijely tanky a pak jsem bezel s americkym pasem v ruce na nemecke vyslanectvi, abych se odsud dostal, povida zase on. Tak to bylo jasne, kluci americky, vyhladoveli po te jejich krizi, musime se o ne nalezite postarat. Nabizim jim maso z naseho grilu, protoze my zaciname vypadat jak pelikani. Radi prijimaji a kdyz jim nabidneme i ceske pivo, je druzba uplna. Oni jsou tady na motorkach na vylete a tak povidame a jime a cas prijemne plyne. Se zapadem slunce se amici louci a my dopijime posledni Bacardi. Delame nekolik poslednich fotek a zaciname zivat. Bylo to nadherne privitani v kanadskem stylu a kluci maji na tvarich usmev. Tim je receno vse, tenhle zacatek se povedl. Ja jeste musim splnit povinnost a tak vyndavam prut a nahazuji z pobrezi do vody. Dno je melke jako detske brouzdaliste  a ryby tam vazne nejsou. Ale povinnost je povinnost a tak petkrat poctive nahodim. Pak prut skladam a vyrazim k nasim chatkam. Jeli jsme rybarit a timhle jsem naplnil nas cil. Pri odchodu nas jeste zastavuje indicky tatka a prinasi tac jejich jidla, to mame za ten ohen. Jeste ze jsem chodil do pionyra a vim jak rozdelat ohen petrolejem. S diky jidlo prijimame a mirime se ubytovat. Samozrejme to dopadne jako vzdycky, takze jeste nekolik dalsich hodin  stojime na verande, uzivame si krasny vecer a likvidujeme i posledni zasoby tekutin. Po pulnoci se pridavaji k nasi party komari a tak kvapne nas vecirek rozpoustime. Je na case. Zira rano jedeme do Toronta.

Rano nas opet probouzi slunce a tak se nam krasne vstava. Pobalime nas tabor, udelame par poslednich fotek a vydavame se zpatky k autu. Charger na nas spokojene ceka a me ani nenapadne, abych nekomu daval klicky, do Toronta ho povedu zase ja. To si zkratka musim uzit. Kdyz se rozloucime s majiteli kempu, vyrazime do Toronta. Zastavime jeste na polni ceste a nechavam kluky vyzkouset mou kusi. Hned je to zacne bavit a konecne mi odpousteji ten terc. Misto toho se msti na nem a delaji do nej jednu diru za druhou. Kdyz je to prestane bavit, vyndavam svuj lovecky sip, ktery chci konecne vyzkouset. Je expanzni a to znamena, ze se po zasahu otevrou tri samostatne cepele o prumeru temer 5cm. Meda z toho asi mit radost nebude. Nabiju prvni zkusebni a zamirim na terc. Obycejne tercove sipy jsou hladke s hrotem na zacatku a zastavuji se zhruba v polovine tloustky terce a tak nemuzou za tercem nikoho zranit. Tento lovecky sip ma tri cepele a tak ocekavam, ze se diky odporu do te poloviny ani nedostane. Mirim na stred terce a kluci ani nedychaji. Pripravim se a mackam spoust. Sip je tezsi, to citim na zpetnem razu. Mizi ve smeru terce, ale na tech 15m ho nikde nevidim. Jdeme se podivat bliz a protoze sip v terci neni, predpokladam, ze jsem minul. Sice bych neco takoveho necekal, ale i mistr tesar se nekdy utne. Kdyz prijdeme az k terci, vyvadi nas z omylu vyriznuta dira naskrz celym tercem, do ktere na vystupni strane strcite klidne tri prsty. Sip lezi spokojene az za tercem. Tak tohle uz vazne neni zadna legrace. Je to az neuveritelne vykony hrot a ja zacinam byt klidnejsi. Do ted jsem si nebyl jisty, jestli mi ta kuse na medu staci. Staci a pokud se k nemu dostanu na tricet a mene metru, mam velikou sanci usinat v zime na medvedi kuzi. Kdyz se vyradime, balime nase hracky, udelame par fotek a vyrazime zpet do civilizace. Dostal jsem od kamarada kontakt na levnou pujcovnu a kdyz jsem tam dnes volal, usmlouval jsem dodavku na mesic za 1600. Levneji nebude a tak ji bereme. Vyzvednout ji musime do 7mi. Je jedenact a ja pocitam 7 hodin na cestu. Teoreticky to muzeme stihnout. Oznamuji to Johnovi a rusime planovane zastavky. Najizdime na dalnici a letime rychlosti 110 v hodine zpatky. Porusujem federalni zakon a pripadame si jako rebelove.  U nas takhle rychle jezdime po okreskach, ale jiny mraj, jiny krav. 50km pred Torontem jsem stale optimista . 49km pred Torontem uz nadavam. Mistni ridici jsou vazne neuveritelni. Pokud se na dalnici pripojuje prubezny pruh, vsichni zpomali ze 100km/h na 50km/h. Nechapu proc, asi nejaka indianska tradice. Vydrzim to prvni dve pripojky a pak predjizdim Johna a davam mu lekci z Prazske dopravy. Klickuji mezi auty i mezi pruhy a citim, ze to je presne ta spravna zabava pro Dodge. Kdyz akceleruji zavrci a skoci do kazde skulinky, kterou vidime. Sice bych uvital manualni prevodovku, protoze automat ma pomale reakce, ale i tak je to zabava. Na zacatek Toronta prijizdime v 6:50. Stale nam chybi 40km pres centrum. Volam do pujcovny a po chvili je jasno.Chlapik na nas 30minut pocka, ale dame mu bokem 15 babek. At zije kapitalismus. John mi prenechava iniciativu, nevi kam jedeme a ja mam GPS. O chvili pozdeji lituje. Auto je samozrejme psane na nej a ja letim Torontem jako stika. Uz jsem se naucil znat mistni ridice. Nemusim se bat necekaneho zrychlovani z jejich strany, ale necekaneho brzdeni. Oni brzdi porad a vsichni najednu. John se nam misty ztraci, ale brzy dostane ten spravny rytmus a tak na nej cekam jen obces, kdyz mu projedeme krizovatkou na cervenou, tuhle lekci mu dame priste. Do pujcovny dorazime vcas a mame stesti. Bereme tu nejvetsi dodavku tam a po zaplaceni a ujisteni, ze tech rozsvicenych varovnych kontrolek si nemame vsimat, jedeme k Johnovi ulozit zpatky jeho mazlika. U nej doma vse prelozime a vydavame se na posledni cast dnesni cesty. Moje mexicka rodina nam nabidla, ze tam muzeme tyden vsichni prespat a kdo by to byl rekl, zadarmo. Nakupujeme pizzy a pivo jako zapisne a hura smer Mississauga. Vitani je vrele a rychle. Mame za sebou 1100km behem dvou dnu a kluci potrebuji dospat ten casovy posun. A tak se rychle loucime a kdyz probehneme zkrz sprchu skaceme stastni do posteli. Tata ma muj pokoj a Ondra spi se mnou ve Victorove pokoji na manzelske posteli. Nevim ceho se po tom pul roce boji, ale jde spat v dzinach a spacak si drzi zavreny pod krkem. Nic si z toho nedelam, vim, ze na romantiku nikdy nebyl. Jeste nez usnu si tak uvedomuji, ze jen kvuli grilovani, jsem 1100km jeste nenajel. Ale co, vsechno je jednou poprve.

A tak prisel nas Torontsky tyden. Ukazal jsem klukum muj oblibeny obchod a byla to laska na prvni pohled, od ted se me snazi donutit zastavit v kazdem Kanadian Tire, ktery potkame. Kdyz totiz poprve uvideli tu hromadu hracek pro kluky a ty ceny, zacali hned shanet lodni kontejner. Kdyz to tak rekapituluji, nestacila by nam ani letadlova lod. Tata si napriklad jako prvni hracku vybral 4m dlouhou hlinikovou kanoj s privesnym motoem. No co na to rict. Ja je varoval, ze je to navykove. Take jsme byli v BassPro, tedy nejvetsi outdoorove prodejne v Kanade. A z te bychom doplnili vsechna zbyla mista na te letadlove lodi, pravdepodobne bychom ale museli vybourat i kus paluby. A protoze nechci trhat partu, take tam par dolarku utracim. Vlastne docela dost, auto se totiz zacina nebezpecne plnit. Po kazdem navratu domu nas ceka hromada vypaveni, rumu a bratreni. Klukum se to libi a ten rozvrh 6ti hodin spanku denne zvladaji. A ackoliv se to nezda, tak se priblizil nas den odjezdu a tak pripravujeme malou GoodBye party. Slibuji ceske jidlo a protoze Ondra umi, pripravujeme prave bramboraky se zelim. Priznam, ze jsem to necekal, ale vsichni jeden podruhem chodi za kucharem a ozyvaji se vykriky jako „delicious“ „orgasmic“ „Czech tortillas“ a podobne. Bramborak je vazne dostal a vsichni si rikaji o recept. Musime slibit, ze pred odletem jeste jednou neco takoveho uvarime. No nebojte se kluci mexicky, UHO a dusene fazolky to jisti. No a protoze je ta rozlucka v patek a v sobou nam zacina lov, ten jediny strizlivy z nas bere zodpovednost do svych rukou a po pulnoci vyrazime smer Kiniwabi u jezera Superior Lake. Je to jen 1200km tam, takze tady co by kamenem dohodil. V noci se jede dobre a kdyz vystrizlivim i ja, sedam za volant nejakych 300km pred cilem. Na tech 100 za hodinu uz jsme si zvykli a protoze je priroda kolem nas opravdu kouzelna, utika nam i ten zbytek cesty jako nic. A tak prijizdime do Kiniwabi, coz v reci puvodnich obyvatel znamena „Strasne daleko“ a tady se indiani tedy opravdu nesekli. Je to fakt strasne daleko. Ani poradne nevybalime, seznamujeme se s majiteli kempu a jako jedini lovci medvedu tento tyden, vyrazime za novym velikym dobrodruzstvim do lesa, ale to uz je zase jiny pribeh a jine vypraveni.

Vy si tedy zatim -honem utikejte vycistit zoubky a sup do pelisku. Tedy vlastne naopak, my do pelisku v te divocine bez signalu a vy supky dupky do rachoty a zvysovat HDP, at na vas muzu byt hrdy.

Jenda

p.s. dosly buchty.

p.p.s. fotky protlacime prubezne.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a nula