Medvedi louceni

 A to bylo naposledy, co jsme nejakeho medveda videli. Oba jsme zmenili posedy, protoze k Ondrovi zatim zadny jeste neprisel a ten muj se pro dalsi sram jen tak nevrati.

Nove posedy byly o dalsich 20km dal, hned za jezerem, kde jsem chytil svou nejvetsi stiku 61 cm a kdyz uz to tedy chcete vedet, tak to byla nejvetsi stika, kterou se nam tady podarilo chytit. Ma vrozena skromnost mi veli se nechlubit, ale kdyz vy jste tak nalehali. Na novych mistech se nejaky medved objevoval, ale byl to asi medved mazany ceskym medem, takze jsem ho slysel obchazet lesem zhruba 50m ode me. A mohl jsem si byt jisty, ze ve chvili kdy odejdu, medved mi tam sezere vsechny zasoby. Delal to pravidelne a ocividne se tim dost bavil. Utechou mi mohla byt jen skutecnost, ze naprosto stejne radil i u Ondry. Pri tom cekani na chlupace jsem mel ale hodne casu premyslet o tom mem lovu a ze se mi toho hlavou honilo. Prehraval jsem si v hlave vse co jsem udelal a vycital si, proc jsem nektere veci neudelal jinak. Kdybych nepouzil ten fotak a rovnou vysel na cestu a strilel, pravdepodobne bych mel ted medvedi drap na krku. A takhle me to moje materialni ja trapilo den za dnem. Ale cim vic jsem sedaval v lese a v myslenkach splyval s prirodou, prestavalo me to mrzet a na vse jsem se zacal divat z jineho uhlu pohledu. Vzdyt ono to vlastne dopadlo nejlepe jak to jen dopadnout mohlo. Uzil jsem si svuj lov, pro ktery jsem si prijel a protoze jsem lovil ze zeme, byl muj prozitek mnohem skutecnejsi, nez kdybych jen zmacknul spoust z posedu. A na druhe strane, medved si bude par dni lizat rany, ale nez napadne prvni snih, nebude o nicem ani vedet. A nemusel tak kvuli me kratochvili vymenit svuj les, za moji podlahu. Byt to v Hollywoodskem filmu, objevila by se ted veta „Behem nataceni tohoto dokumentu, neprisel o zivot zadny hunac“. Po tom lovu se ve mne neco zmenilo. To setkani s selmou tvari v tvar asi nemuze nechat nikoho beze zmeny. Prestal jsem se v lese bat, jako kdyby ve mne cast toho medveda zustala. Zacal jsem si prat, potkat toho medveda znovu a ten pocit pri lovu jeste jednou zazit. A tak jsme zkouseli lakat ho na ruzne pamlsky, steneci, polevali se anyzem. Ale mezi medvedy se zrejme roznesla zprava o nasi zalibe natrhavani medvedich zadku a tak se nam vyhybali a smali se nam za javorem. Postupem casu jsem si vytvoril teorii, ze mladi a hloupi medvedi uz jsou vystaveni v  americkych loveckych chatach a nam ted zustali stari mazaci, kteri neprezili do dnesnich dnu nahodou. A tak nam utikal den za dnem a kdyz se tyden prehoupl do dalsi nedele, byl nas lovecky tyden u konce a my se zacali smirovat s tim, ze nam bohove lovu zkratka nepreji. Bill, majitel kempu, si nas v nedeli po lovu zavolal a kdyz jsme mu opet sdelili, ze jdeme domu s prazdnou, kroutil jen nechapave hlavou. Ale protoze jsme byli v Kanade a tady se deji vazne zvlastni veci, tak prisel s neuveritelnou nabidkou. Sice nas pry nemuze nechat bydlet v chatce, protoze uz je na dalsi tyden obsazena, ale pokud chceme, prodlouzi nam nase lovecke povoleni az do doby naseho odjezdu a my muzeme lovit na jeho pozemcich dal a zadarmo. Tak to nam vzalo dech. O takove nabidce nebylo treba ani premyslet a hned jsme si na to placli. Ve Wawe jsme si pronajali motelovy pokoj a nase lovecka vyprava mohla zvesela pokracovat. Jezdili jsme kazdy den na sva mista a protoze jsme nechteli ponechat nic nahode, zacali jsme lovit od sedmi od rana do sedmi do vecera, jen s prestavkou na obed, kterou jsme travili u blizkeho jezera. Predem jsme se vsichni dohodli, ze budeme sve lovecke stesti pokouset do patku a pak se vydame napric Ontariem zpatky do Toronta. Mistni priroda nam chtela zrejme vsechno vynahradit a tak zmizely mraky a zacalo dalsich ctrnact slunecnych dnu. Teploty pres den kolem 20 stupnu a v noci na nule. A dny bezely dal. Ja s Ondrou v lese a tata na vyletech po Wawe a okoli. Byl asi prvnim clovekem, ktery se v okoli Wawy pohyboval pesky, protoze nikoho nenapadlo vybudovat tam chodniky a tak mu nezbyvalo nez courat po silnicich, cim samozrejme vzbudil zajem mistnich obyvatel, kteri se ho snazili zachranit a sjizdeli se k nemu z mesta, aby ho odvezli kam potrebuje. A jak tvrdohlave odmital, vykoledoval si pravidelne kontroly serifem, ktery kolem neho krouzil jako sup ve svem voze a cekal az tata padne vycerpanim na krajnici. Nestalo se a tak jsme si vsichni uzivali proslunene dny podle sveho. Medved se stale neukazal a nam nezbyvalo nez si vystacit s tim, co bylo po ruce. Ja si napriklad na posedu casto hral s ptakem. Tady mu rikaji pritel lovce a diky nemu bylo cekani na medveda vzdy o dost prijemnejsi. Ten muj byl trosku do cerna, asi takhle dlouhej s cernou hlavickou. No co vam mam povidat, hned jsme si padli do oka a za chvili mi zobal z ruky. Ostatne posudte sami, jestli mam pravdu http://www.youtube.com/watch?v=3a4RJthnhP8. No a protoze jsme se vsichni tak dobre bavili, krasne nam to utikalo a prisla streda. Rano na posed a na obed Ondru vyzvednu, dohodnuto. Dopoledne se nic zvlastniho nedelo a tak jsem si zase hral s ptakem. Prisel cas obeda a ja vyrazil pro Ondru a pak spolecne k jezeru. Zacali jsme se krmit a planovali co dal, kdyz si Ondra vsimnul, ze mame prazdnou levou zadni pneumatiku. Tak to byla vazne parada. Co se da delat, nezbyva nez nasadit rezervu. Jenze ouha, rezerva je tak dokonale schovana pod autem, ze nas to stoji hromadu nervu a odrenych kloubu dostat ji ven. Jak by tohle delal typicky severoamerican si predstavit nedovedu. Pravdeodobne by na to musel zavolat narodni gardu. Kdyz uz se nam ji podarilo vybojovat, prislo dalsi prekvapeni. Rezerva nebyla plnohodnotna a s tim pidikoleckem se mi do lesa zpatky nechtelo, takze do mesta opravit prasklou gumu a snad to vecer stihneme zpatky do lesa. Pri nakladani prazdne gumy jsem nasel vrut zarazeny do behounu a kdo jediny to mohl udelat bylo naprosto jasne. Nikdo jiny, nez nas medved to byt nemohl. Za tohle mu slibujeme pomstu a letime do meho oblibeneho obchodu kde cirou nahodou opravuji i prdle gumy. Bohuzel nemame stesti a nejblizsi termin je zitra rano v devet. Dnesni vecerni sezeni je ztracene a stejne tak i zitrejsi ranni. Medvedovi slibujeme znovu natrzeny zadek a jedeme na zbytek dne do motelu. Nezbyva, nez se jit courat po meste a uklidnit se pri veceri v mistni restauraci. Potom, co jsme dojedli sve porce kurecich kridel, dojimame servirku k slzam objednavkou dalsich porci. Dneska zkratka musime obalovat nervy. Rano jsem zajel do gumarny a pak rychle zpatky. Hodili jsme do sebe rychly obed a ripravili se na odpoledni sezeni. Dnes je ctvrtek a zitra rano koncime v motelu. Takze pokud to nevyjde dnes, zitra je posledni sance. Ted zacina jit do tuheho. Skaceme do auta a uhanime zpatky do lesa. Jako prvniho zavezu Ondru, chce vysadit kilometr pred posedem a k posedu bude soulat. Ja jedu k sobe. Uz nepospicham, v sobe jsem si vsechno urovnal a za sebe mam sloveno. Preji ale stesti Ondrovi, zatim medveda ani nevidel. Nemuseli jsme si nic rikat, ale oba jsme vedeli, ze se dnes budeme s lesem loucit. Medvedi si svuj zivot zaslouzili a my jsme myslivci a tak nejsme posedli honbou za trofeji, staci nam sdilet s prirodou stromy, zvirata a i ty zrzave potvory, ktere me pripravily o toho meho medu. A protoze uz jsem se nikam nehnal, bylo to krasne sezeni, vnimal jsem vse kolem sebe a presne jak jsem cekal, prisel se se mnou rozloucit i ten muj hunac. Kolem seste zacal zase obchazet kolem. Lamal vetve, prodiral se keri a pomalu kolem me krouzil. Uz jsem se tomu musel sam smat a vedel jsem, ze kdyby mi ten meda ted vylezl do rany, ani bych nestrilel. Svuj zivot si vybojoval a ja mu pral nejakou pekne chlupatou medvedici a boruvek, co si jen bude prat. Den mi utekl, jako kdyby to bylo v nejakem romanu a kdyz zacalo zapadat slunicko byl cas tuhle mou loveckou kapitolu uzavrit. Rozloucil jsme se se stromy, s pritelem, zrzkami a samozrejme jsem nemohl zapomenout na meho medveda. Doufam, ze se na me uz nezlobi.

A tak jsem za sebou zabouchnul pomyslne lovecke dvere a pomalu jsem se vydal pro Ondru. Prijel jsem pred dohodnutym terminem, ale on uz na me cekal. Na prvni pohled jsem videl, ze se neco muselo stat a taky ze jo. Ten jeho meda se snim taky prisel rozloucit a udelal to vazne se vsi paradou. Jak byl Ondra na te sve kilometrove prochazce na svuj posed, medved u nej mezitim radil. Sezral vsechno co nasel a protoze tam Ondra nechal i tubu se zubni pastou, kterou jsme take pouzivali jako navnadu, sezral i tu a to celou. A jak si tak cistil tesaky, pasta mu v tlame penila a bublala a on za sebou nechaval modrou stopu, jako slimak v poli boruvek. Taky sezral Ondrovu svacinu, kterou tam vcera zapomnel a protoze zatouzil i po zakusku, tak se vydal pro ten vonavy anyzovy pamlsek, kterym se stal Ondruv posed. Jak jsme na sebe ten anyz lili, tak jsme ho kapali i na ten nas posed a jak meda hledal co to tam tak voni a je pritom k zradlu, tak vylezl nahoru a ten Ondruv posed trosicku prestavel. Tady neco ulomil, tady kousek ukousnul a co neslo vytrhnout, to alespon zeskrabal. No podle toho jak to vypadalo, si to vazne uzival. No a v tom nejlpsim ho Ondra vyrusil svym prichodem a protoze to byl medved moudry a nazrany, dal se na ustup lesem. A v tu chvili prichazi na scenu Ondra a vidi to dilo zkazi a to byla i pro jeho mirumilovnou dusi posledni kapka. Zahodil svuj batoh, popadnul flintu a vyrazil za tim barvicim blechacem do lesa. Hnal ho pred sebou asi ctvrt kilometru, nez se dostali na otevrenou louku plnou vysoke travy, kde se blechacova stopa ztratila. A stejne jako mne i jemu nezbylo nic jineho, nez se tomu zacit smat. Tady jsme byli mali pani, na tomhle medvedim hristi jsme zkratka nemeli sanci. A tak se i Ondra rozloucil s nasimi medvedimi kamarady a jelikoz jsme tuhle kapitolu uzavreli oba, bylo na case, zvednout kotvy a posunout se s celym cirkusem zase o nejakych par stovek kilometru dal, za dalsim dobrodruzstvim a prirodou, ktera nam tady v Kanade ucarovala, protoze kdo videl na vlastni oci tisic kilometru dlouhy les, ktery zari zelenou barvou smaragdu, cervenou barvou rubinu a jantarove medovou zlutou, ten se zamilovat zkratka musi. A o tom zadna.