Je nedele chvili pred patou a nastal cas, abych se ohlednul za svymi prvnimi 5-ti dny v Kanade.
STREDA 8.6.2011 - Priletel jsem po 10-ti hodinach na Torontske letiste a kdyz jsem uspesne prosel priletovou kontrolou, zustal jsem sam stat chvili po poledni ve velike letistni hale, v obrovskem meste (4,5mil obyvatel) ve druhe nejvetsi zemi na svete. "Tak me tady mas, Kanado" rekl jsem si v duchu a zacal jsem pohledem hledat "Dolartree" jak tady rikaji stromum, ktere nove prichozi vetsinou ocekavaji. Ja cekal jeste vic, ze na nich budou sedet Ti nasi peceni holubi a s 20-ti dolarovkami v zobaccich se po mne zacnou s laskou vrhat. Nekdo jim o mne ale asi zapomnel rict, vsude bylo pusto a prazdno, jen klimatizace monotonne vrcela a drzela teplotu na prijatelnych dvaadvaceti stupnich. "Takove plytvani energii" pomyslel jsem si a zacal premyslet co budu vlastne delat. Dopredu jsem si nezajistil nic a tak mi zbyvalo asi 8 hodin, nez prijde moje prvni Kanadska noc. Z batohu jsem vyndal zmackany papir, na kterem jsem mel vytistenou adresu Hostelu asi 10km od letiste a kterou jsem se prokazoval na imigracnim oddeleni. Samozrejme jsem majitelum nenapsal o sve existenci ani e-mail . V kapse jsem mel 20dolaru v drobnych od kamarada Peti a tak zapocalo moje prvni kanadske utraceni. Za 50centu jsem zavolal do Hostelu ze jsem se o nich dozvedel na internetu a ze bych u nich jako chtel bydlet. "No problem" povida pan na druhem konci sluchatka, "30 dolars per day and no smoking available" tak tomu jsem rozumel i se svou anglictinou vecneho zacatecnika. Nic jineho mi nezbylo. Podle poskytnutych rad jsem se vydal na cestu. Kanada je obrovska a tak zapomente na rozmazlovani informacnimi tabulemi, jako mame v Praze. Tady musi stacit jedna vzdy na pul kilometru. Takze na zacatku letiste je prvni, ktera ukazuje smer k autobusum, dalsi je az na nastupisti pro autobusy. Orientacni smysl mi jel na maximum a tak jsem to zvladnul hned na poprve. Zakoupil jsem listek za 3dolary a vyrazil na cestu. Ted jsem si s laskou vzpomnel na letistni klimatizaci, venku bylo 33,3 celsia, coz byl teplotni rekord za nekolik poslednich let. Tak jsem Kanade privezl kousek toho globalniho otepleni i od nas. Snad mi za to budou vsichni vdecni. Bus me vyplyvnul na konecne metra a ja prestoupil rovnou do metra. Byl jsem na konecne, takze se to nastesti nedalo splest. Po dvou stanicich jsem opet vystupoval a znovu na bus. Nikde jsem nepotkal zadne turnikety a tak jsem jel porad na jeden listek. "To je parada, za 3 dolace a jezdim si cely den" rikal jsem si. Jak jsem pozdeji zjistil, mylil jsem se. Toronto ma nekolik provozovatelu hromadne dopravy a Ti spolu moc nespolupracuji a kazdemu platite zvlast. Nastesti jsem ted trefil vzdy stejneho provozovatele a tak pokud neopustite prepravni prostor, muzete jezdit a prestupovat az do smrti. Druhy bus me tedy dovezl az na zastavku, kde alespon podle me mel hostel stat. Ja kolem sebe videl jen 4 kostely a supermarket. "O ou.." co jineho si pomyslet. Znovu jsem si prosel navod a nasel ulici se stejnym nazvem. Po deseti minutach mijeni nekolika nabozenskych skol, dalsich kostelu a pohrebniho ustavu jsem to nasel. Na prvni pohled dum vypadal pekne a hned jsem si vzpomnel na ten zakaz kuraku. Na dome totiz visela obrovska cedule "Ohlasovna pozaru", tenhle pan to bere proste vazne. Vlitnul jsem dovnitr a po prohlidce pokoje 3x3 metry s vlastni lednickou, posteli, televizi a varicem jsme si placli. Platil jsem kartou na tyden dopredu a tak jsem nakonec na krasnych 25ti dolarech za den. Nacpal jsem si veci do pokoje, zabil asi 5 much, rozhrnul zaclony propalene asi na dvaceti mistech od cigaret (doufam, ze to pak bude na me) a vyrazil jsem zpatky do storu pro veceri. Mam velmi omezeny rozpocet, takze zadne rozmazlovani. Nasel jsem to nejlevnejsi v nejvetsim baleni, co k jidlu nabizeli (zajimave je, ze je to vse jedna znacka a to "No Name"..) a to bílý toustový chleba a fazole v plechu (no a co, kovbojove se tim krmili po generace). Zkusil jsem zaplatit ceskou platebni kartou a po tomto uspechu jsem vyrazil domu. Mel jsem vseho tak akorat a tak jsem zapnul bednu a usinal jsem u jednoho z dvouset nabizenych kanalu. Kdo me zna vi, ze to je kanal jen pro dospele kluky, kteri jsou prave sami doma.. zkratka Discovery mi septalo do ouska celou moji prvni kanadskou noc.
CTVRTEK - Rika se, ze co se vam zda, kdyz nekde spite poprve, to se vam vyplni. A kdyz spite v jine zemi a na jinem kontinente, plati to minimalne dvojnasob. Ja si z te noci nepamatuju sice nic, ale rano mi bylo fajn, takze doufam, ze se mi splni neco obzvlaste prijemneho. Casovy posun sesti hodin zapusobil i na me a tak jsem byl vzhuru uz v pet rano. Skocil jsem do teplaku a tenisek, zabil dalsi tri mouchy a vyrazil za svitani probehnout okoli. Muj osvedceny navigacni smysl me asi po kilometru dovedl primo na breh jezera Lake Ontario a to konkretne sem http://maps.google.ca/maps?hl=cs&tab=Tl&q=Annual. Toronto me privitalo nadhernym vychodem slunce a tak jsem se o to s Vami ve fotogalerii rozdelil. To rano stalo za to a ja hned vedel, kam budu rano chodit vitat sluno. Kdyz jsem se dostatecne unavil, zamiril jsem domu, dal si sprchu a vyrazil na mistni urady. Mam pracovni vizum, ale abych sehnal praci, bylo zapotrebi ziskat jeste SIN, tedy cislo socialniho pojisteni. Podle mapy jsem vyrazil do centra a opet jsem vse trefil na poprve. Myslel jsem, ze maji od 8-mi a kdyz jsem dorazil v 8:10 mel jsem ze sebe radost. Vyjel jsem do tretiho patra a zustal zirat na plnou cekarnu imigrantu. Zapnul jsem rezim "ocelove nervy" a vyrazil k recepci. Odmerena cernoska si me vyslechla a odkazala me do prizemi na socialku. Parada, tam uz budu minimalne cislo 10000. Sjel jsem dolu a zustal stat pred zavrenymi dvermi. Tady maji od 8:30 a ja byl v 8:15 prvni. Tak to se mi dlouho na uradech nestalo. Nevedel jsem kolik to bude stat a tak jsem chtel vybrat v protejsim tabaku penize z bankomatu. Ten mi ale kartu dvakrat vyplyvnul. Cinanka za pokladnou si taky nevedela rady a tak jsem sam musel prijit na to, ze tenhle bankomat bere jen Master Card a AC. Moje Visa mu po ranu vazne nesmakovala. Az najdu bankomat naopak jen na Visu, tak mu dam snad pusu. Znovu jsem sel pred socialku a stale jsem byl prvni. Super. V 8:28 prisli prvni pracovnici. V 8:30 vpustili nas. Na recepci jsem Indovi rekl co potrebuju a ten me poslal k dalsimu okenku, tentokrat opet cernoch. Chvili jsme spolu povidali, u toho uradovali a po cca 15ti minutach mi podal papir s cislem, karta mi prijde postou do hostelu a ze mi preje hezky den. Tak rychle, slusne a zadarmo? To mi vazne spadla celist. Jeste me odvedl k pocitaci a tiskarne, kde si muzu hledat praci a pak zmizel zpatky v kancelari a zacal se venovat dalsimu zakaznikovi. Jak by rekl klasik Kaja "Huuustyyy". Chvili jsem se rochnil v pocitaci, ale zadna slava. Vsichni tady po vas chteji vlastni auto. Takze dalsi krok, sehnat auto. Vyrazil jsem zpatky domu a po ceste se zastavil v pojistovne, kvuli povinnemu ruceni. Pani mi vypocitala asi 280 babek mesicne (at mi jeste jednou nekdo rekne, ze je u nas pojisteni drahe) a abych ji ukazal ridicak. Hrdine jsem vytasil mezinarodni, co jsem si za 50,- nechal doma udelat. Chvili na me koukala a ze tohle je pekna podlozka pod lahev, ale ze chce Ontarijsky, jinak ze zadny obchod nebude. A sakra, tohodle jsem se od zacatku obaval. v Kanade maji 3 druhy ridicaku a musite je ziskavat postupne. G1, rizeni ve meste za dne s nekym, kdo ma kompletni G. Potom G2, to uz muzete ridit sami, ale jen pres den. Nakonec G a to uz vas nechaji mozna i zatacet. Za tech par dni co jsem tady, jsem vyznam techto ridicaku nepochopil. I nas cerstvy absolvent autoskoly, ridi lepe, nez mistni ridici a ulice v celem meste jsou navic do praveho uhlu. Na tohle vazne nebudu mit cas. Vyrazil jsem odhodlane na Ontario Service a na recepci pedloil svou zadost o plne G. Pani si zmerila mezinarodni ridicak neduverivym pohledem a ze budu potrebovat uredni preklad, nebo preklad z nasi ambasady. Ze je mezinarodni ridicak v anglictine, francouzstine a spanelstine ji bylo uprime jedno. No nic, alespon jsem si za dalsi 10 minut a 85 dolaru poridil rocni rybarsky listek pro cele Ontario. Kdyz bude nejhur, budu se stravovat jako Jezis. Na odchod jsem jeste dostal brozuru, kde jsem se na ceste domu docetl, ze mistni ryby mohou byt potencialne zamorene rtuti, PCB a dalsimi prisadami z obecne prospesne lidske cinnosti. Jupi, 85 babek jsem dal za doporuceni, snist maximalne 4 ryby mesicne. Mozna proto se Jezis dozil jen 33ti. Po celodennim behani po uradech jsem zamiril opet domu, pripravil veceri a zacal planovat zitrejsi navstevu nasi ambasady. Pred spanim jsem jeste hledal ruzne pracovni inzeraty a nabidky levnejsiho ubytovani. Zatim vse bezuspesne. Takze vzhuru do dalsi Torontske noci.
PATEK - Rano neco pro zdravi, sprcha a hura do mesta. Metro me vyplivlo opet v centru na jedne krizovatce a po dalsich peti minutach hledani jsem nasel i mrakodrap s nasi ambasadou. Vyjel jsem rychlovytahem nahoru a dostal se do prazdne uradovny. Brzy se me ujal mlady viceambasador a pockal si, az mu odvypravim svuj pribeh. Zasmal se a ze chtit nelogicke veci je tady pry normalni. Ale z jeho zkusenosti, ze pry budu potrebovat vypis z karty ridice z Prazske dopravky. Ten on mi potvrdi za 11 dolaru a to ze by mi melo v pohode stacit. "Super" rikam "a ten vypis mi zaridite vy"? Ptam se. "Ne", ze si ho mam zaridit sam. Oni muzou udelat vypis vseho ostatniho na co si vzpomenu, ale zrovna do dopravky jedine pristup nemaji.. "A ja to mam udelat jak?" ptám se s pohledem nakopnuteho stenatka. Pana to opet rozesmalo, zrejme se s tim nesetkal poprve. "Zavolejte na dopravku do Prahy, a pani at mi to posle faxem, to mi bude uplne stacit. Pravdepodobne to ale neudela, protoze vas nebude moci identifikovat. Takze muzete dat nekomu plnou moc a on to zaridi za vas". Ted uz mi lehce ztuhnul muj usmev. Jeden dokument vzdaleny pres pul planety ale nemuze zastavit rozhodnuteho pionyra a skauta v jedne osobe. Na tenhle boj ale budu potrebovat vic energie. Tak jsem se poroucel a vydal se sbirat sily domu. Po ceste jsem se zastavil ve fast foodu a dal si pecena kridylka a vyuzil free wi-fi k pripojeni ke kontrole deni v Praze. Timto vam vsem preji prijemny ctvrtek pri ceste do a z prace. Taky jsem rozeslal asi tricet odpovedi na nabidky prace a po prochazce mestem byl cas na veceri (opet fazole) a planovani zitrjsiho vyletu. Chci si splnit jeden z mych planu tady a podle pocasi si bud pujcit auto a vydat se do prirody, nebo zajit do nejvetsiho outdooroveho obchodu v Kanade. Jeste jeden zajimavy postreh o Kanadanech. To ze jsou otevreni, je skutecne pravda. Jen na ceste domu, se se mnou dali do reci dva cizi lide. Jeden pan ke mne na zastavce z niceho nic prisel a ze pry mam prirozenou sportovni postavu. On ze ale musel moc cvicit, aby z neho neco bylo. Pred dvema lety vsak prisel uraz a od te doby to zase stoji za prd. Pak se otocil a odesel zase pryc. "Hmmm.." no nic rikam si, pry se to tady stava. Pak nasednu do busu a zase si zacnu cist o zamorenych rybach. Pres ulicku si sedne nejaka holka a ja citim jak na me kouka. Zvednu oci a podivam se na ni taky. "Mozna se divis, proc mam na sobe kabat kdyz je ted 25stupnu, ale rano mi byla hrozna zima. Ostatni se taky divili ze mi je zima, ale ja mam totiz chripku a tak je mi porad zima. Ty rybaris?" Chvili jsem na ni koukal a povidam "Hello, how are you?". Ale ja uz se vazne prestavam divit. Zkratka jiny kraj, jiny mrav. A ted uz radeji opet dobrou a klidnou noc.
SOBOTA - Rano pod mrakem a predpoved v okoli hovori o bourkach, takze zustanu ve meste. Najdu si tedy spojeni do nejvetsiho nakupniho centra v Kanade s nejvetsim outdoorovym obchodem v Kanade a vydam se na cestu. Neberu si ani batoh a po chvili vahani nechavam doma i plastenku. Predpoved hovori o bourkach a kdyz jsem se s plastenkou tahal behem slunecnich dnu, nebudu ji preci tahat dnes, to je logicke. Jak uz jsem zminil, v Torontu je nekolik poskytovatelu hromadne dopravy a jak to vypada, delaji vse mozne, jen spolu nespolupracuji. Ja potrebuji asi 20km od hostelu a jedina cesta podle mapy je, ze pojedu busem a metrem jednou spolecnosti, abych pak prestoupil na jedinem moznem miste na jedine spojeni jine spolecnosti a dojel az do obchodu. Vyrazil jsem a po uspesnem prestupu jsem se dostal na autobusove nadrazi asi 15min pred odjezdem autobusu. Jdu si kopit listek a kdyz jsem prisel na radu, tak reknu objednavku a s usmevem a 4,30 v ruce, ocekavam listek. Pan na me chvili kouka a povida "ten ale jezdi jen pres tyden, o vikendu tam nejede nic"... Venoval jsem chvili nabyti psychicke rovnovahy. Mam za sebou 45min mestem, abych zjistil, ze o vikendu se nemaji nakupujici jak dostat do obchodu? Vazne je na miste prestat se divit uplne. Tak co mam delat, ptam se. Pan se zamysli a povida "Muzete jet do Wonderlandu a tam odtud je to 25 minut pesky". Znovu nabyvam psychickou rovnovahu. Neni jine cesty, beru jizdenku a jdu na nastupiste. Ted mi to vse doslo. Wonderland, zabavni park, sobota dopoledne. Nastupiste je samozrejme plne skolacku a pubescentu. Opet nabyvam psychicke rovnovahy. Rvu se do autobusu a posledni misto k sezeni mi vyfoukne nadmerna divka. Cpu se dal chodbickou a sleduji neduverive pohledy deti okolo. Musi me vnimat jako dost podezrely a stary element. Za mnou se cpou dalsi desitky deti a kazde z nich ma pustenou mp3, nebo na zadech batoh. Nastupiste je jeste plne, kdyz ridic nekompromisne zavira dvere a vyrazi pryc. Ted uz nemam co nabyvat. Vsechna rovnovaha zustala na nadrazi. Prezivam pul hodiny v buse zenoucim se po dalnici. Kdyz me utrpeni dosahne maxima, zkusim vyhlednout z okenka, jestli uz neuvidim konecne zemi. A v tu chvili se mi do zil vlila nova krev. Primo z okenka jsem koukal na vchod do meho vysneneho obchodu a ten pomalu mizel zadnim oknem naseho busu. Slava, uz to musi skoncit. Koukam na hodinky, je 9:57. O osm minut pozdeji nas bus vyplivnul u Wonderlandu. Deti uz stali na sedadlech poslednich 5 minut, tech par rodicu co jelo s nimi melo poslednich 5 minut nezapalene cigarety pripravene a uzmoulane v rukach. Dobre vam tak, rikam si, meli jste je nechat doma koukat na televizi, nebo brat drogy a meli byste klid. Rychle mizim na parkovisti a odhaduji, ze tech 8 minut v autobuse, bude opravdu realnych 30 minut chuze. Vydavam se na cestu, smer jih. Po par prelezlych zabradlich a silnicich jsem konecne na miste. Chvili jeste cekam pred vchodem a rikam si, ze tuhle cestu jsem zrejme absolvoval jako prvni clovek na svete. Vsichni ostatni Kanadane totiz byli na parkovistich okolo ve svych autech. Vbehnul jsem dovnitr a ta cesta stala za to. Meli tam opravdu vsechno, na co si vzpomenete, kdyz chcete vyrazit na lov, nebo do prirody. Od suseneho masa, pres kanoe, nepromokave bundy, pusky a kuse, az po ctyrkolky, motorove cluny a dokonce jedno letadlo. Je to raj. Nasel jsem si vysnenou kusi i sipy na toho meho medveda a slibil, ze se se pro ne v zari pred cestou vratim. Na cestu jsem si koupil panvicku abych mohl varit a vydal se na cestu zpatky. Opet jsem pri placeni zapomnel, ze se ke vsemu pripocitava 17 procent dan a to az na pokladne, tak jsem chvili premyslel, co jsem jeste platil. Tato dan se nepocita jen na jidlo denni spotreby, tedy ani na ty moje fazole. A ani na ryzi. Ta ale prijde na radu az pozdeji. Uz mam vyhlednuto 10kg baleni za 10.59. Na ceste zpatky me samozrejme zastihnul dest a tak jsem byl rad, ze alespon plastenka zustala sucha. Schoval jsem se tedy do prvniho obchodu a tentokrat to byl pro zmenu obchod s detskymi odevy a dalsimi desitkami pobihajicich deti. Nevim, co mi tim buh chce sdelit. Dal jsem si pred zpatecni cestou jidlo v Taco Bell (to znam z televize a uz nikdy si ho nedam. Tortila s trochou masa a hromadou ryze v tomatove omacce me nenadchla.) zpatky jsem jel stejne a protoze jsme byli jen dva v buse, tak se se mnou dala pro zmenu do reci cinska ridicka busu a stezovala si na sve tri line syny. Vecer opet hledani v inzeratech a fazole. Tentokrat fazole bile, je preci vikend, tak proc si nedoprat. Pred spanim jsem nasel jeste vyborne porady. Jeden se jmenuje "Nejhorsi Kanadsky remeslnik" a druhy "Nejhorsi Kanadsky ridic" a to zcela vazne. Oni tady opravdu v tomhle soutezi. Jestli ja tady nebudu za nejlepsiho stavitele a zavodnika, tak uz nikde.
NEDELE - dnesek byl flakaci. Rano jsem se prospal a v jedenact dopoledne me vyzvedla predsedkyne Cesko-Slovenskeho spolku v Kanade. Velmi prijemna dama, ktera me vzala po mistnich mestskych parcich, prirodni ZOO a nakonec me pozvala i na obed. Hromadu jsme toho probrali a prislibila mi pomoc pri hledani prace a levnejsiho podnajmu. Byla ocenena cenou Masaryka za prinos Ceskym pristehovalcum a musim rict ze zcela zaslouzene. Jsem taky pozvan na oslavu Masaryka za 14dni, tak opet mozna uvidim par ceskych tvari a treba se mi podari najit praci tam. Dozvedel jsem se totiz o klukovi, ktery tady byl nedavno taky na nekolik mesicu a po 3 mesicich, kdy nesehnal praci, odjel radeji do Ameriky. To by odpovidalo i poznamce viceambasadora, ze jsem v tuto chvili na predposlednim zebricku umistovani v zamestnani v Kanade. Nejdrive jsou Kanadane, potom dlouhodobi residenti, pak emigranti cekajici na viza. K tomu jeste nejdrive barevni, hendikepovani, zeny a pak konecne ja. Po mne uz jsou jen nelegalni pristehovalci, takze stale neztracim nadeji a humor. Ted uz je ale na case dalsi vecere, dnes bude svatecni a budou spagety s kecupem, a pak vecerni kurz anglictiny v TV. Alespon ja tak rikam kreslenym filmum pred spanim. Mejte se tedy vsichni doma co nejlip a kdyz budete mit chvilku, tak si na me vzpomente a dejte si treba jedno pivko i za me. Tady je totiz castecna prohibice...
Pac a pusu, Koník.