"Na velikosti nezalezi" aneb "I mala ryba vam udela velikou radost"

Tak dnes to bude neco z rybarskeho denicku. Zatim se na me to rybarske stesti prilis nesmalo a at jsem to zkousel u jednoho, nebo u druheho jezera, tak jsem nikde nemel ani zaber. A tak jsem se rozhodl jit na to z druhe stranky.

Kdyz ty ryby totiz nejsou v te kanadske prirode, tak preci musi byt nekde jinde. A kam jinam z te prirody muzou jit nez do mesta. To da zdravy rozum. A tak jsem zacal patrat, jestli ono se nahodou neda za temi nemymi potvurkami neda vyrazit nekam do Toronta. No a protoze tady navic prave slavime tyden rybareni, tak jsem nakouknul na stranky ministerstva prirody a nasel jsem co jsem hledal. Ruzne po meste jsou vytvorena jezirka a do tech jezirek asi jezdi ty ryby z te divoke prirody. Ono se jim tam asi po tech rybarich styska a tak sem zkratka jezdi na rekreaci. No a dve ta jezirka jsem nasel i ve svem okoli. Sice to je na par prestupu mistni dopravou, ale protoze uz mam i mistni litacku, tak me to ani nevzrusuje. Jak uz tady byva zvykem, opet doslo ke zmene. Jak jsem o tom svem napadu rekl Victorovi, hned mel jasno. On ze v Mexicu taky rybari, ale tady ze nebyl ani jednou a navic jdeme vecer na tu oslavu narozenin, takze by se hodilo neco sebou prinest. Jen pry predtim nekam zajedeme a pak nas hodi svym autem kam budeme potrebovat. Proc ne, rikam si, alespon tam budeme driv a budeme mit cas tu hromadu ryb taky zpracovat. Zitra je nas lovecky den.

V sobotu kolem poledniho jsme vyrazili a ja se konecne dozvedel, ze jedeme opravit neco na jejich druhem baracku. Jsou to kluci sikovni, takze ten druhy dum pronajimaji, coz me u tak mladych kluku mile prekvapilo. Na miste jsme zjistili, ze je treba vymenit filtr do klimatizace, polozit kousek noveho travniku a opravit sit proti komarum do okna. 30 minut a jedeme, pomyslel jsem si. Tak jsme vyrazili do obchodu pro sroubky a tak. Tim jsme dokazali zabit hodinu. Vubec mi nedoslo, ze je tady vse 10km od sebe. Navic jsme nesehnali travnik, takze dalsi tri obchody. Pak rychle zpatky a zjistit, ze nam travniku schazi jeste 10cm. Znovu pro travu a dat vse do poradku. Bylo neco kolem ctvrte a ja zacal byt lehce nervozni. Kdybych sel pesky, uz jsem alespon hodinu chytal a mel jsem na vlasci minimalne zraloka. No nic, nepropadam panice. Jeste pokecat se sousedy a mame pul pate. Fajn. Ted zajet pro bratrance, pojede s nami. Pohoda. Pro piti na benzinku. Proc ne. A v pul seste mi chlapci oznamili, ze vi o rece k rybareni a na jezero ze se jim nechce. Moje tvar dostala neutralni vyraz. Chvilka dohadovani a nechavam se presvedcit. Po dalsi pul hodine bloudeni autem a ctvrt hodine bloudeni v lese, jsme konecne u reky. Na prvni pohled vim, ze jsme tady jen na koukani, protoze na muskareni nemam vybaveni a co jineho v techto perejich taky delat. Ale co, nikam jinam uz to nestihnem, tak to vezmu alespon jako relax. Najdu si misto s hezkym vyhledem a zacnu nahazovat. Samozrejme bezvysledne. Ovsem je tu pekne a nakonec nemam ani prazdne ruce, protoze jsem nasel kokosovy orech. Pravy a nefalsovany kokosovy orech se tu brouzdal u brehu, tak jsem ho schoval do tasky na horsi casy, protoze vite jak je to s temi orisky na cestach. Kluci taky nemeli uspech, ale podarilo se jim ztratit mi navnadu a splavek, takze alespon neco. A tak si tu spolecne premyslime o zivote, ja, kokos a pavouk. Kouka na me ze zeme, jako by ten kokos patril jemu, ale podepsany ho nemas kamarade a tak jsi dnes bez vecere. Kdyz uz jsme se dostatecne vynadivali, byl akorat cas vyrazit na tu narozeninovou party. Jeste nabrat mamu a hura. Narozeniny slavila jejich 18leta sestrenice a tak se mi nakonec vyplatilo se s tim kokosem tahat, protoze jsem samozrejme nestihl koupit zadny darek a tak jsem ji predal ten kokos s tvrzenim, ze to je typicka ceska tradice a ze u nas vzdy k osmnactinam davame kokos a tak at si toho vazi. Bylo videt ze nevazi, ale kokos nakonec zaujal cestne misto na stole darku a tak jestli v nem mel ten pavouk rodinku, tak na tu nasi typickou ceskou tradici asi dlouho nezapomene. Vecer opet probehl vesele a protoze jsme s Victorem byli oba neuspokojeni lovci, tak jsme hned naplanovali lov na nedeli, ale tentokrat po mem.

Nedelni odjezd jsme naplanovali na 10:00, coz bylo o dve hodiny drive nez chtel Victor vstavat a o dve hodiny pozdeji, nez jsem chtel vyrazit ja. Ale umeni kompromisu je take zapotrebi a tak jsme opravdu v 10:15 vyrazili. Nabrali jsme smer jezero Aquitaine a po pul hodine jsme byli na miste. Jezero bylo spis jezirko, ale vypadalo ciste, hojne zarostle rakosim u brehu a kdyz jsem na brehu zahledl i par rybaru, bylo jasno. Tady to dnes musi vyjit. Obesli jsme jezero a hledali nejlepsi misto. Victor nema povolenku a tak chtel chytat jen na pytlacku. Nakonec jsme nasli misto v malem lesiku a kryti brizami a borovicemi jsme se dali do prace. Ja si pripravil umele cervy se splavkem, Victor to same, jen misto prutu mel lahev od vody. Zacali jsme nahazovat a vymysleli, co s temi vsemi rybami nakonec udelame. A minuty plynuly a kdyz jich uplynulo tolik, co se vejde akorat do hodiny, tak me to prestalo bavit. Za celou dobu ani jediny zaber, ani jedine tuk. A to jsem zkousel cervy cerne a zlute a zelene, ale dnes maji ryby asi postni den. Po chvili prehrabovani v navnadach jsem vyndal trpitku a rozhodl se zkusit stesti jinak. Sundal jsem splavek, navazal stribrnou trpytku se zlatymi pruhy, tu co mi Ondra vybral pro stesti jeste v cechach a sel jsem znovu k vode. Prohlednul jsem si vetve kolem sebe, do ktere ze bych tu trpytku mohl hodit. Udelal jsem si prostor, podival se do poloviny jezera a nahodil, jak daleko jsem to jen dokazal. Trpytka nabrala vysku a tahla za sebou vlasec jako kometa svuj ocas. Otacela se a trpytila na slunci a kdyz uz ji prestal bavit ten boj s tou vlezlou gravitaci, tak si to zamirila primo k hladine. A jak jsem chtel, dopadla neco malo pred pulkou toho naseho jezirka. A jak dopadla do te vody, tak jsem si preslapnul a stoupnul si trosicku pohodlneji a v tu chvili se mi vlasec napnul a ja mel co delat, abych se vzpamatoval a zaseknul. Victor stal vedle me s otevrenou pusou a kroutil hlavou. Zacal jsem navijet a byl jsem zvedav, co ze se nam to podarilo vlastne ulovit. Ryba se snazila bojovat, ale podle tahu jsem vedel, ze to zadny obr nebude. Dno se tady pozvolne zvedalo az ke brehu a bylo vysypano kaminky, takze nebyl problem si rybu navest az k sobe. Vytahnul jsem ji z vody a koukal jsem si s tim zlatym prckem do oci. Byl to Rock Bass asi 15cm dlouhy, ale znate rybare, tenhle mel minimalne metr. Je to velmi agresivni ryba, protoze reaguje na kazdy pohyb a byla schopna zautocit i na navnadu z poloviny velikou jako ona sama. Dokonce si dokazala dostat do tlamy cely trojhacek, takze jsme se spolu chvilku prali, nez jsem ji mohl dat pusu pro stesti, podekovat ji a pustit ji zpatky. Jeste jsem ji poprosil, at mi posle vetsiho bratranka, treba stiku a Bass uz zase miril do hloubky jezera. Victor mi pral k ulovku a ja zacal nahazovat znovu. Tentokrat jsem byl tak nateseny, ze jsem hned napoprve ulovil tu vetev nad sebou a protoze o tuhle trpytku jsem nechtel prijit, tak jsme na tu brizu musel vylezt. Jak jsem byl zase dole nasel jsem si volnejsi misto o par metru dal a znovu zacal lovit. Ta trpytka byla kouzelna. Po par nahozenich jsem mel dalsiho Basse a nasledovala dalsi fotka a dalsi Bass a dalsi fotka a u pateho me to prestalo bavit fotit a tak uz jsme vzdy jen prohodili par slov a vsechny ryby putovali zpatky do jezirka. Prubezne se menila i jejich velikost, to kdyby chtel nekdo tvrdit, ze se mi porad vracela ta jedna, ale vsechno to jsou takovy prckove. Ale co, na velikosti preci nezalezi. Po desatem jsem je prestal pocitat. Dokonce jsem chytil i jednoho Yellow Perch, ten vypada jako nas okoun a tak toho jsem pozval na dnesni veceri. Victor tolik stesti nemel a at ze sve lahvicky nahazoval jak mohl, zadna ryba k nemu nezavitala. A to uz mel na vlasci podobnou trpytku jako ja. Tak se mi ho nakonec zzelelo a zavolal jsem ho k sobe, jestli si to nechce zkusit s mym prutem. Jasne ze chtel. A protoze jsme si tu rybu chteli dnes odnest oba, tak se mu to po patem nahozeni povedlo a pak dalsi a dalsi a nakonec jsme prestali pocitat i ty jeho. No a nez jsme se nadali, bylo zase pet odpoledne a my meli nejvyssi cas vyrazit domu. Sve lovecke vasne jsme konecne ukojili a ja nakonec pozval na veceri i jednoho Bassa, preci musim vedet, jestli by me s tim doma nevyhodili. Kdyz jsme prijeli domu, pripravil jsem obe ryby jen na masle a se soli, aby vynikla jejich chut. Ten Perch nakonec zadna slava, ale Bass byl naprosto excelentni. Skoda jen, ze je z nej masa tak akorat na vidlicku. Ale protoze jsem nelovil sam, odnesl jsem poctivou pulku z obou ryb i Victorovi, at vi s kym jsme dnes meli tu cest.

Tak jsem si dnes konecne splnil dalsi sen a ulovil tu svou prvni kanadskou rybu. I kdyz na tu poradnou samozrejme myslim dal. Tady ji rikaji "The Big One" a ta moje, ted zrovna nekde usina v rakosi, ale ja si ji najdu, to se nebojte.

Lovu zdar