Uz vam chybim? Vazne? No tak v tom pripade ja na case, podelit se s vami o par dalsich zazitku a uzavrit jednu cast toho naseho spolecneho Kanadskeho dobrodruzstvi.
Loucili jsme se na Mexicke svatbe v libacim pruhu. No a jak to tedy bylo dal. Tak novomanzele odjeli na libanky na Niagaru a oba si to moc uzili. Nevesta si odnesla tisice vzpominek a zenich zlomenou ruku z fotbalu. Takze mexicka svatba podle vsech pravidel.
Libaci pruh uz jsem take konecne pochopil a to diky Kubovi, ktery mi vysvetlil ze, cituji: „Ten pruh je jenom pro cyklisty. Prepadni pres ridika. KISS the lane a pak hubou RIDE in the lane.“ A vzhledem k tomu, ze mi to dava smysl, tak to beru jako fakt a vy si z toho vezmete ponauceni a az zase pojedete nekam na kole, tak KISS and RIDE.
O praci snad ani nema cenu mluvit. Drel jsem jako kun, abych mohl nakrmit prasatko a tak proste nebyl cas na nic. Ja jsem si v tom spechu ani nevsiml, ze uz se nam javory zacaly barvit do cervena a tak nam davaji najevo, ze cas letnich dnu je ten tam a meli bychom se zase zacit tesit na zimni rymu, zanety prudusek a omrzliny1. a2. stupne. A mne osobne pripomnely, ze kluci v Praze uz finisuji s pripravami odjezdu a ja bych mozna mel zacit s pripravami jejich prijezdu. Kdyz jsem sve Mexicke rodine oznamil, ze me dny tady jsou secteny, tak je to vzalo vic nez jsem cekal a kdyby to slo, tak snad vyhlasili i narodni smutek. Kdyz jsme ale spolecne prekonali sedive dny predbezneho louceni, tak zacaly pripravy toho veseleho vitani kluku a jeste veselejsiho louceni Cesko – Mexickeho tymu. Alespon ja si na ten den setrim platicko Paralenu, to kdybych se nahodou nastydnul, nebo tak neco. Takze prace je a to je to nejdulezitejsi.
Take jsem vyslysel vase prosby o vice fotografii a poridil jsem si konecne poradny fotoaparat. Jako prakticky muz vas nechci pripravit o zaznam vlastniho lovu a tak je ma nova obrazkova skrinka narazuvzdorna z dvou metru, coz odpovida memu padu ze stromu, az me meda chytne za tkanicky a take je vodeodolna do 12-ti metru, coz se bude hodit v pripade masivniho krvaceni. V kazdem pripade se mate na co tesit, protoze o zaznam v zadnem pripade neprijdete. A protoze mam ted cim delat poradne fotecky, budu vas zasobovat neprebernym mnozstvim nic nerikajicich obrazku vseho. Alespon vam to utece rychleji, az budete cekat dalsi mesic na dalsi clanek. Ale ne, nebojte, uz ted vam Ondra pise predmluvu k druhe casti tohoto dobrodruzstvi, ktera zacala presne v souladu s mym celym pobytem tady. Naprosto nepredstavitelne, neuveritelne a uzasne skvele. Ale to uz jsem vam prozradil temer vic nez jsem chtel.
Takze zpet ke konci prvni casti. Pripravy kluciciho prijezdu jsem zahajil objednanim pronajmu auta na ten nas cestovatelsky mesic. Nasel jsem na internetu nejlevnejsi pujcovnu a objednal minivan, ktery nam umozni pobrat vsechny nase potrebne veci. Od lednice na pivo, pres gril, pivo, drevene uhli na gril, pivo, maso na gril, pivo, zeleninu na gril, pivo, padla a nafukovaci clun. No reknete sami, stacilo by nam na to snad nejake obycejne SUV? Vidite, nestacilo. Ale v kazdem pripade objednavka byla ucinena a my se mohli zacit tesit na nezavislost v rozletu. Auto jsem objednal na den pred priletem zbytku tlupy a dobre jsem udelal. V ten den, jsem totiz vybaven dokumenty vyrazil na letiste, od ktereho je ta ma pujcovna vzdalena zhruba 2km. Nabidli mi, ze pro me prijedou na letiste, ale protoze jsem preci ten cestovatel, tak jsem se rozhodl dobyt cile vlastnimi silami. Na telefonu jsem si nasel GPS pozici, zameril svuj pohled predpokladanym smerem a vyrazil. Asi je vhodne poznamenat, ze jsem prijel na letiste primo z prace, takze jsem vypadal jako neco prejete stavebnim buldozerem a bylo zhruba 8 vecer, takze slunce prave zhasinalo lampicku a chystalo se ke spanku. Nic z toho me ale neodradilo a ja vyrazil z nastupiste autobusu. Ma mysl byla cista a plna optimismu. O 11 vterin pozdeji jsem vycerpal optimismus. 11 vterin mi totiz stacilo k tomu, abych zjistil, ze z letiste nevedou zadne chodniky. Dalsi 2 vteriny mi zabrala uvaha co ted. Jako vzdy zvitezil zdravy rozum a tak jsem se rozhodl dostat se tam pesky i bez chodniku. Prvnich300 metrujsem se propletal garazemi, pak 5 minut do nejakeho travnateho vrsku, prebehnout prvni dalnici, prebehnout druhou dalnici, opet po trave, znovu prebehnou druhou dalnici a vzapeti prvni dalnici a po 15 minutach jsem se objevil asi50 metruod mista, kde jsem zacal. Chvili jsem nad tim premyslel a zdravy rozum me opet neprekvapil, pootocil jsem se o 90 stupnu doprava a vyrazil dal. Opet pres druhou dalnici, treti dalnici, pak souvisle pres ctvrtou a patou. Znovu do kopce a stal jsem na zelenem pruhu mezi vsemi mistnimi dalnicemi a dvema mosty. V tu chvili jsem si vsiml kamery umistene na jednom ze sloupu a vzapeti i na vsech ostatnich sloupech, nadjezdech, podjezdech, lampach a byl bych prisahal, ze veverka na blizke borovici mela dost mechanicke pohyby hlavou a podezrely kabel, ktery ji vybihal z jejiho zadniho narazniku. Ted mi to doklaplo. Jsem na nejvetsim letisti v Kanade, pobiham sem a tam po dalnicich s cernou tazkou pres rameno a me obcasne vzpinani rukou k nebi by se take dalo vylozit vselijak. Predpokladam, ze v tuto chvili byl na mistnim policejnim oddeleni pritomen cely sbor a uplne ty kluky v modrem vidim, jak uzaviraji sazky, jestli me prejede modry Ford, cerveny Buick, nebo zluty autobus. Bank se urcite snazil rozbit i nekdo sazkou na zasah ostrelovacem. V mem snazeni me to vsak nezbrzdilo a ja naopak sve snazeni jeste zvysil. Znovu pres nekolik dalnic, az jsem se klickovanim v pruzich dostal az na parkoviste limuzin. Tady uz stacilo preskocit plot a byl jsem na hlavni silnici, vedouci k me vysnene pujcovne. Od teto chvile uz mi cesta utikala vazne rychle a ja se po nejake dobe konecne dostal do pujcovny. Rychle jsem jim predal doklady a platebni kartu a cekal na sve auto. Ani nevim proc, ale zeptal jsem se na konecnou cenu. Predtim jsem totiz do pujcovny volal dohodli jsme se na 1400 dolarech za mesic. Prodavac se ted na me ani nepodival a oznamil mi, ze samozrejme 3000 babek. Vyschlo mi v krku a premyslel jsem, ze za tyhle penize bych mohl stravit pomerne neklidnou dovolenou nekde v Karibiku. Ani plac ani omdlevani, ani muj pohled ranene srny, mi nepomohl ke sleve a priplatek za pojisteni, ktere tak cenu navysilo jsem nedokazal snizit. A protoze rozum mel dnes svuj den, tak jsem transakci zrusil a zacal premyslet, jak dostanu do Cech ty bicykly, ktere tady asi budeme muset koupit. Znacne rozladeny jsem vyrazil na cestu domu a uvazoval jsem nad tim, co klukum reknu a hlavne jak se za tim nasim medou dostaneme. Nakonec jsem se rozhodl nechat tu stastnou novinu na zitrek, tedy den jejich priletu s tim, ze ono se to nejak vyresi. A vite vy co? Ono se to vazne vyresilo, ale to uz zase predbiham a vy se o vsem dozvite ve druhe casti kanadskeho pribehu za par dni. Jen prozradim, ze po tech par dnech co tu kluci jsou, poznali na vlastni kuzi, ze tohle je opravdu zeme neuveritelnych pribehu.
Dalsi vec, ktera opet probehla, byl trenink s kusi a dopadlo to podle ocekavani. Ackoli stat se mohlo cokoliv, tak Chorche zastrelil akorat televizi. My jsme tu starou chudinku pouzivali jako podstavec pod terc a tak nejak se stalo, ze nestihla uhnout a dostala ji primo na komoru. Je potreba rict, ze netrpela a pietne byla ulozena na blizkou skladku. Pozitivni bylo, ze se ukazala kusi sila, ktera nemela problem prohnat sip 1,5mm silnym ocelovym plechem uvnitr bedny na 30metru 
. Takze pokud meda nebude mit stredoveke brneni, nebo se na me nebude usmivat z plechove popelnice, mel bych mit sanci premluvit ho na predlozkovou navstevu ke krbu. No uvidime.
Jak tedy skoncila ta prvni kanadska cast? Tak predevsim kluci uspesne dorazili a uz mi tady delaji spolecnost. Vsechno je pripraveno na nasi loveckou party a v sobotu to vsechno zacne na ostro. Ja se na svou stranu snazim priklonit lovecke bohy jak jen to jde. Indianske bohy si udobruji cirem, traperske bohy dvou mesicnim plnovousem, ceske pivem a mexicke rumem. Jestli tohle nezabere, tak uz jedine nekoho obetovat. Takze pokud by se nekdo chtel podilet, nabidky sem. Ale rychle.
No a to je k tem poslednim dnum zhruba vsechno. Neda se popsat vsechno co jsem tady prozil, ale je to zatim nejvetsi zkusenost v takhle kratke dobe kterou jsem mohl prozit. Poznal jsem nespocet odlisnych kultur, pochopil jsem, jak dulezita je tolerance pokud je nekdo jiny nez ja a jak moc mi chybi Ceska Republika, protoze to je ma zeme, v te chci zit a delat vse proto, aby byla lepsi pro nas vsechny. Uz se zkratka zacinam tesit domu a na vas vsechny. Nekdy zkratka musite odejit, abyste pochopili, jak moc se chcete vratit.
Ale ted dost vaznych uvah, na ty bude jeste cas. Ja se jdu tesit na pristi lovecky tyden, vy se teste na me a za mesic si to vsechno povime osobne. Nevim jestli stihnu zacit psat druhou cast tohoto pribehu jeste pred odjezdem na lov, nebo zda budu schopen napsat z kempu, ale chtel bych. Ta druha cast totiz zacala na plny plyn a jeste s plnym tlakem turba a to presne ve chvili pristani zbytku skupiny. Proste konecne je o cem psat, protoze do ted to bylo takove sourani o berlich.
Takze pa pac sau a bye, tesim se na vas.
P.S. Kluci vas vsechny taky zdravi a i oni prispeji svou troskou do mlyna a popisi vam vse i z jejich pohledu.
2024 ©